zelená víla

každého blízkého máme v sobě vryti, napořád, i když již dávno není vedle nás..

domov je jediné místo, odkud nás nikdy nikdo nevyhodí ..

básníci , umělci slov i po/citů...

silné a zvláštní..

tak to hezky ladilo i znělo.. moc se mi líbí, je jako zvonkohra..

i trpkost se musí vypít do dna, aby člověk věděl, kdy ten doušek voní a sílí sladkostí..

víš Jíťo, ty děláš z drobností kouzla..

umíš jedním slovem vyjádřit cokoli.. a bolest píše silně, ta tvá jistě..a bolest nás učí vidět štěstí..

myslím, že nás bolí větší věci než název letiště..

jééé tak to je bájo, když radosti je víc než málo :-)

láska už jméno má..

i mně se líbí, taková jemná, snivá..

máš nekutečnej dar... a toho si velmi vážím..

smekám, čtu si ji nahlas a poklekám sama v sobě u tvých slov..snad bude čím dále méně lidí bojících se pochmurných míst...

nevím, zda po Mbonitě lze ještě něco dodat, či napsat..cítit ano a já, já... já cítím sladkost..

úžasný, schopnost létat máme každý , každý z nás to umíme dát, předat, ukázat.. snad právě proto jsme lidé :-)

umíš..

a přesto zpíváš a krásně..

Kopretina je květina čistá a tvůj smích
je největším lékem
víš, tím jsem si jistá..

vzpomínky jsou náplní našich citů
dnes je krásné jako zítra
i jako včera
vzpomínky plují naší krví
jak smetana po dortu
nikdy nejsme ti druzí
jsme třešničkou