zelená víla

když si člověk krájí smutek pod polštář... skvěle jsi ten pocit vykreslila básní..

je pravdou, že se teď sama sebe ptám, zda na lásku jde hrát?? nebo se to pozná

moudrost a zkušenost babiček..

tak ta syrovost je dobrá!!!

tak to je síla Paříže, i když v davu lidí, vždy jsi tam králem či královnou, rozevřeš ruce a celé to do sebe vtáhneš... krásně jsi to napsala, úžasně, jako bych se tam zase procházela...

tak to se tedy kladním ne klaním , tomu se říká ......žádný slovo nebude dost dobrý.

jsi skvělej komentátor :-)

tak takové rýmy s něžností a lehkostí bych nikdy nenapsala... skvělé

Můžeš plakat, protože odešel/a,
nebo se můžeš usmát, protože žil/a.
Můžeš zavřít oči a modlit se, aby se vrátil/a,
nebo můžeš oči otevřít a vidět všechno co tady zanechal/a.
Tvoje srdce může být prázdné, protože ji/ho nevidíš,
nebo může být plné lásky, kterou jste sdíleli.
Můžeš se k zítřku obrátit zády a žít včerejškem,
nebo se můžeš těšit na zítřek právě kvůli včerejšku.
Můžeš si pamatovat jen to, že odešel/a,
nebo můžeš chránit její/jeho památku a nechat ji/ho žít dál.
Můžeš plakat a uzavřít se, být prázdná a otočit se ke všemu zády.
Nebo můžeš udělat co by on/a chtěla...
Usmát se, otevřít oči, milovat a jít dál.

to hledání je krásný a učí nás hloubce za stěnami ...

to pohlazení přijde..

vše má svůj čas a smysl...

tak to je přesný...

přesně , přesně.. já mám kliku, mě ta zahrada prostě nabíjí a to hrabání mi baví.. ale někdy přesně takovou lenost má taky.. a co, ono to ještě nikdy nikam neuteklo

krásný obraty...

bolest patří k životu a nebýt jí, neviděli bychom radost...

píšeš i přemýšlíš moc krásně, člověk se rád ukloní...

krásná, moc...

vau..

bolest se zapráší , ale pořád bolí a vzpomínky a láska v nás žije dál...