podnícen...
jistým výbojem...
» autor: enigman |
bylo to hodinu před svítáním
svět byl ještě šedivý a nehybný
kolem se rozprostírala
taková pohoda
že ve vaně s teplou vodou
zažijete stresovější situace
a já si četl rozpravu
o měnících se obdobích
od jednoho dávného mistra
když jsem v kamenné změti
zaslechl radost
zprovozněnou tak libým zvukem
že tropická pláž je proti tomu
hlučným místem...
ta melodie plápolala ve vzduchu
jako vlajka na žerdi
a něco z toho zpěvu
přenášelo z teď a tady
do kvetoucího lesa mysli
kde pobíhám nahý
jako motýl přilepený na projektilu
s barevným lízátkem…
pak jsem ji spatřil
ve vlasech měla sníh
který roztával
teplem jejího těla
v měkké narůžovělé kůži
hladké a hebké jako hřích
a rubín na jejím hrdle
se opíjel denním jasem...
otočila se ke mě a povídá
prý se často usmíváte
nesprávným věcem...
to ano
ale jenom ve světle těch
co se neusmívají ničemu...
zahleděl jsem se
do hor
těch chladných modrošedých obrů
s rozježenými útesy hřív
a bílým popraškem na ramenou
tam kde vane vítr
z vysokých vrcholků
a jako její vlasaté praporce
vlají dlouhé chocholy
ledových krystalů...
zdálo by se
že tě mohou pohltit
možná nejsi nedotknutelná
ale máš nekonečně mnoho tváří
a v hlavě každého novice
získáváš novou identitu
jsi součástí života
ani vinná ani bez viny
těsně spjata
s věčně proměnlivým světem lidí
v němž přebýváš…
má tajemná Sparksy…
svět byl ještě šedivý a nehybný
kolem se rozprostírala
taková pohoda
že ve vaně s teplou vodou
zažijete stresovější situace
a já si četl rozpravu
o měnících se obdobích
od jednoho dávného mistra
když jsem v kamenné změti
zaslechl radost
zprovozněnou tak libým zvukem
že tropická pláž je proti tomu
hlučným místem...
ta melodie plápolala ve vzduchu
jako vlajka na žerdi
a něco z toho zpěvu
přenášelo z teď a tady
do kvetoucího lesa mysli
kde pobíhám nahý
jako motýl přilepený na projektilu
s barevným lízátkem…
pak jsem ji spatřil
ve vlasech měla sníh
který roztával
teplem jejího těla
v měkké narůžovělé kůži
hladké a hebké jako hřích
a rubín na jejím hrdle
se opíjel denním jasem...
otočila se ke mě a povídá
prý se často usmíváte
nesprávným věcem...
to ano
ale jenom ve světle těch
co se neusmívají ničemu...
zahleděl jsem se
do hor
těch chladných modrošedých obrů
s rozježenými útesy hřív
a bílým popraškem na ramenou
tam kde vane vítr
z vysokých vrcholků
a jako její vlasaté praporce
vlají dlouhé chocholy
ledových krystalů...
zdálo by se
že tě mohou pohltit
možná nejsi nedotknutelná
ale máš nekonečně mnoho tváří
a v hlavě každého novice
získáváš novou identitu
jsi součástí života
ani vinná ani bez viny
těsně spjata
s věčně proměnlivým světem lidí
v němž přebýváš…
má tajemná Sparksy…
Tipů: 25
» 20.03.12
» komentářů: 9
» čteno: 678(27)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.03.2012 - 13:43

Ty budeš na oplátku její Nicholas:))
Jde ti to:)))ST!!! a bez knihy hihihi:))
Jde ti to:)))ST!!! a bez knihy hihihi:))
» 20.03.2012 - 19:34
Paulmatthiole

Dlouhé chocholy ledových krySTalů... více než pozastavení hodná. ST.
» 20.03.2012 - 20:18
1 

Jsem nevinná vina ...Hellebore
tichá i hlučná melodie plápolání
vlání stínů, cingrlat i drobných kamínků
navlečených na mé šíji
pijí je i útesy
krátce před ztroskotáním
bráním se všednosti
pohosti mne ledovými krystalky
ve vroucím medu
dovedu Tě pak
tam
kde i orel skalní spí
kde rostou protěže a zázraky
noci jsou dny
dny pravá poledne
záře botanický zahrady
a úsměvy krajíčky...Tebou mazaný:-)
tichá i hlučná melodie plápolání
vlání stínů, cingrlat i drobných kamínků
navlečených na mé šíji
pijí je i útesy
krátce před ztroskotáním
bráním se všednosti
pohosti mne ledovými krystalky
ve vroucím medu
dovedu Tě pak
tam
kde i orel skalní spí
kde rostou protěže a zázraky
noci jsou dny
dny pravá poledne
záře botanický zahrady
a úsměvy krajíčky...Tebou mazaný:-)
» 22.03.2012 - 18:50

nevím, zda po Mbonitě lze ještě něco dodat, či napsat..cítit ano a já, já... já cítím sladkost..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: up/l/a chtění... | Následující: vykoupaná...