zelená víla

to jsou krásná slova, city, báseň ST

vau...

spolu a přesto mít místo pro sebe.. není víc :-)

poklekám!

smutkům nevolám, radostí plápolám
a že někdy smutky přijdou?
bez nich by radost nebyla vidět
i s malou třískou

kurňa, že já tohle neumím? :-)

:-) a Eva? to je kus kozoroha :-)))

jo jsem v domě, takže v přízemí.. a ráda po svých, dolů i nahoru ... ST

a jak to že nedojdeme???

nu krásné tváře, skvělé obleky
že brečí do polštáře a nadávají na city
kdo vidí to, je přeci lhář
patrně pak otvíráme snář...

přečtu noviny, podívám na fotky, projdu novinky
a černobílé fotky a plamen ohně jsou lepším záchvěvem dneška :-)

ráda se choulím v kočárku dospělosti, nedospěle a nejlépe bezplatně, sobě i tam dál :-))

se neutopte :-)

blízkost neodeznívá, tedy snad... jen je někdy " blíž" a někdy blíž...

někdy člověk mluví, protože chce, musí, někdy člověk mlčí, potřebuje, poslouchá... jo a patina je patina, prorostlá životem, radostí, doteky, vztekem, nešikovností.. lesklost tam není, ta někdy pálí do očí :-))

opakovanost je prý moudrá, přesto mám raději chvíle, které jsou neopakovatelné, pro jejich neopakovatelnost...

Amazigh budu i já ráda věřitelem ...

nu naprostá spokojenost nutí lidi usednout, jakákoli menší nespokojenost nutí lidi vidět, vědět a poznávat víc..

když ikonou je laskavost a touha ve tvém případě s ženskou tváří, pak je síla na cokoli :-)kladivo boří či citelně tluče síla lidská, hřeje..

kdysi jsem četla otázku pro jednoho muže:
" kde je pro Vás doma?"
" kdekoli tam, kde je ona."

přátelství ... to se nepotkává často!