Postpubertální
...promiň,mami...hodně osobní
» autorka: churry |
Víš, já doufala, že to uhraju
myšlení mé šlo šlajfem...nebo pomalu
Tak nějak doufala jsem,
že pohnu zeměkoulí
Promiň mi, mami
"Já už to víckrát neudělám"
Promíjím, chápu
doufám že slib svůj dodržíš
Navěky jsi má milovaná dcera
myšlení mé šlo šlajfem...nebo pomalu
Tak nějak doufala jsem,
že pohnu zeměkoulí
Promiň mi, mami
"Já už to víckrát neudělám"
Promíjím, chápu
doufám že slib svůj dodržíš
Navěky jsi má milovaná dcera
Tipů: 20
» 04.08.12
» komentářů: 9
» čteno: 877(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.08.2012 - 20:53
Velmi emocionální věc a pro mne velký zážitek.Poezie je srdce darované ,třeba ve slovech.
» 06.08.2012 - 06:41
važ si každé omluvy... ne všude tomu tak je ...
moc hezky jsi to napsala
moc hezky jsi to napsala
» 06.08.2012 - 22:31
vehnala jsi mi slzy do očí a připomněla jsi mi mou snahu dobít svět a tím pádem brát mámu i tátu, jako lidi, co mi stojí v cestě...byla jsem malý vymodlený kudrnatý andílek, který měl býčí povahu a ukrutně chtěl sbírat zkušenosti a odhazoval ty jejich nastavené polštáře, které mi měly brzdit odřeniny...boule byly veliký a mámina náruč a objetí je tím artefaktem, který dodnes toužím mít a na tu tátovu vzpomínám a chybí, bude, navždy...děkuju , pro mě je to tak silné a tak milující jako může rodičova náruč být...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Z deníčku Pythagora | Následující: Hudba