oko uzlující...

když mne přejela
pohledem
v hloubce jejích hnědých očí
se ukrývalo příjemné překvapení...

vždy jsem si vás představovala
jako usedlého muže
a měkkým tónem dodala
těší mne že vás poznávám...

slova byla dekorativní
ale její hlas se ovíjel kolem těla
jako vřelé pohlazení...

usadila se na sofa
a vedle sebe udělala místo
trochu neohrabaně jsem přisedl
v hlavě mi hučelo
jako bych vypil víc
o sklenici šampaňského
a chtěl začít
s nějakým komplimentem
ale zarazila mne vějířem
a já byl rád
že to udělala
protože některé věci
se lépe vyjadřují jinak…

vím co chcete říci
ale nedělejte to
jistě dovedete být jinotajný
a já bych nevěděla
jak to brát…

pak nechala ruku
na okamžik spočinout na mé
a kdyby ji tam nechala na dva
postavil bych se před ní
klidně na hlavu
a bylo by mi jedno
jak budu vypadat
nejspíš jako na hlavě…

načasovala to přesně
nechci aby jste mne zahrnoval
lichotkami
ráda bych abychom byli přátelé
jste tak trochu jiný než ti lidé
které člověk obvykle potkává
ve společnosti
co je prázdná a umělá...

pak se vynořila z onoho prázdna
nějaká společensky mělká osoba
a navrhla jí bezkrevnou večeři…

když mizela v zástupu
podívala se přes rameno
a jako by jemně pateticky pravila
přijďte večer ke mně
máme si ještě hodně co povídat…