zelená víla

jůůů.. jsem se z toho orosila :-)

jsi ojedinělý... a vůbec... ST

nic neexistuje... ale cokoli je vším...

sám sebe očisti....

nelze utéct, ne sobě sám...

tak psí příběhy mi lahodí... a vlastně i té mé psí dámě... :-))

mám ráda drobit... to znamená dávat ...

ne vždy je naděje, ale je ještě pořád pocit, že to stálo za to... někdy je naděje a my ji nevidíme... někdy v naději jsme, přesto ji neumíme využít...

no tááák :-)))

a já bych řekla, že jsi už dávno objevil...

když se někdo cítí dokonalý má v sobě strach nezklamat, ani ne sebe , jako ty kolem... má cíl zůstat dokonalým, neroztříštit to ... nerozbít...
jak moc voní nedokonalost... ta která bezelstně a nesouměrně jiskří ...

průzračná...

a že někdy být sám sebou znamená být sám, nepochopen.., přesto se ještě nestydíš se ráno podívat sám na sebe v zrcadle... ale to opravdové a opravdový jsou...

Ach....

Jsem...:-) všetečně a bezelstně jsem... až do konečků prstů...

bez zapomnění...

city které nás tvarují, dávají nám bezpočty pocitů a zůstávají pod povrchem... a přesto tryskají do výšin...

tak krásně se zasnívám a rozprostírám ve tvých slovech...děkuju

úžasně osobitá...

tak to znám, jen to takhle nedokáži napsat...