Rovnice o jednom známém

V zajetí myšlenek
nevnímám čas
bojím se vzpomínek
na které jsem stále víc sama
přicházejí nepozvány
jedna za druhou
zanechávají za sebou rány
s velkou neznámou

Snažím se uniknout
ze všech svých sil
nejde však zapomenout
na to kým jsi mi byl
denní světlo ani noční tma
nic nepomůže mi
na všechno jsem sama
se svými logaritmy

V zajetí myšlenek
vlastních...
na tebe vzpomínek
až moc krásných
cítím se tak prázdná
jako bez života
i když dýchám...

selhala matematika

bohužel i chemie...