Tuctovej rap o marmeládě

Tak zase jednou pluju nocí po Špilberku
S lodičkama v ruce, někde zakotvím.
Prohledávám tmu a nevím, co mám vlastně v merku.
Vlastním dechem kolemjdoucí opíjim.
S vajglem rozebírám svý zrezlý životní dílo,
Za který se s cizím egem peru.
( a přijdu si už hodně vybledlá)

Chápu, že řád má jak lascivní bajka.
Že s krávou do řeči se dává leda vůl.
Jsem v obraze.
A hledám, kdo by mě zas silně vobtáhnul.
A vybarvil se.
Dřív než opět usnu na vavřínech.
Jsem z toho po tom všem už značně otrávená.
Jak spící kráska po devíti vínech.
A z těch šípků mi to v žíle trne.
(jak tady ležím, tak trapně usedlá).

Pohádky se totiž v realitě mění.
Jsou nehezký jak starý zubní plak.
Oře sedlá princezna. A láska prostě není!

Když místo prince přijel náklaďák.