René Vulkán

mistrovské dílo

hezkýýý

perleťově mžilo
na roztřepená lýčka
a mě doma teče
sto let stará myčka

v databázi prchavých vjemů
nejsinější mají sousedi
už zavřeli v domě vodu
na hlavy jim necedí

labuť: V Brně

jsem rád, že nepíšeš o Vánocích jako o nákupní horečce

zvířenka: s láskou je to - jak kdy. Někdy jednoduchý, jindy složitější, ale pokaždé to stojí zato

Tessa: v první verzi jsem tam měl:
ty mi budeš vozatajem
...a směřoval jsem to směrem na ... budem jezdit, dokud neroztajem
ale pak jsem to přepsal na pasažéra, aby tam nebyla role mé ženy jako řidiče a tím pádem má jako podpantofelní :-)

až Skácelovská, přijde mi

Kdo?
Nějaká lepší prostitutka?
Manželka, kterou je lepší živit než šatit?
Nebo to drahá se netýká peněz ale ceny vnitřních hodnot pro někoho?
Nebo nejde o člověka?

Jsem tu
taky
Pánovi praskly šráky

zůstal jsem v ustrnutí

svá slova směníš za mlčení,
noc za další rozednění ... vynikající!

snad nebude tak zle

Jo, pěkný
i v těch pár řádcích dost touhy se nalézá.

máš hravost v těle

poklona Pane Básníku

Vítej zde, jsem moc rád, že tě potkávám!
Co Brooklyn, nevíš, jestli se sem tak chystá?

kurník šopa, ještě se k tobě vracím, nedá mně to

Minulý pátek jsem byl večer v kostele na akci, kde se dávalo tzv. slovo na rok. V košíku je spousta krátkých veršů z Bible a po modlitbě jde každý namátkou vybrat to, které je má provázet celý rok.
Začal jsem po tomhle zážitku psát o tom básničku. Pak se mi připletla ta tvoje a doplnila mozajku slov mého nedodělku. Ráno pak, ještě za tmy narorátech jsme zpívali - rosu dejte nebesa shůry ...

Ze spojení s tvoji slokou se narodilo toto:
(tvých genů má však víc)

Slovo

zahleď se do mě, ne do prožitých zmatků
co napoví Slovo, tiše, po špičkách
pak skloň hlavu a přijmi krůpěj rosy
a má milost přijde v jejich kapičkách

chutné, jednoduché, čisté, lidové

musek jsem se ještě jednou vrátit
a dost možná to udělám znova
v tvé básni je magnet
a je krásně snová