René Vulkán

Do letadla vrabec vletí
nikdo si ho nevšiml,
zalezl si pod sedadlo
a tam ani nepípl.
Letadlo si zaburácí
od země se odlepí
Vrabec se děsí
způsobuje paniku
a pak to letadlo
hledají v Alantiku

jasně, že utíká
jasně, že dotiká
jasně, že bolí, nutí

však být ve světle
to je prostě rozhodnutí

:-)
pěkná představa

silný vzpomínání, dobře známé prvky

básněnka: a taky nosím, krom tý noční čepičky, do postele ještě knihu a slez

pohodová

Najdou se tací
co zbásní měsíc
Rád prý zvrací
pecen chleba
Bude-li třeba
hodí tyčku (hůlku)
na tureckou půlku

... znáš mě, to co jsem napsal, nemyslám jako výsměch tvé supertypové básni.
Jen povolila uzda mé hloupasti.

a od té doby
stromy na hrobě
začaly růst pomalu

a hrobník těšil se
na bonsaje, leč
stala se z nich kleč

děj, naléhavost a vážnost je super

PS
Napadá mě, laika, možná blbost, ale třeba verš -
- Snad život se mnou pro tebe nebude tíž, - nezkrátit?

valerie:
Valeria, si si istá, že si dieuča? :-)
PS doufám, že se nezlobíš, to je jen fór, stejně jako to od Odescatese

ty máš prostě milý a hezký věci pořád
už nevím, co vymyslet, abych se neopakoval.

R

Moje milovaná děvka,

v papíru a slovech,
které zkysly.

panenské tělo
tajemnosti.

Opus musae,

... netuctové

a ten zbytek taky není k zahození

Jana M.:
já su totiž velké (stotřicetikolové) sympaťák
:-)

Podjazyčná II

Taky jsem míval
pod jazykem
kdejakej ten rým

Teď tam ale
častěj mívám
nitroglycerin

Kajuta: a kdyby jich bylo málo, klidně se stav ... to neňý puobuém, Uďo
:-)

S loďkou si boční vítr hraje
a nad hlavami jinotaje
nebeské

Co se moje hlava
s jinotaji namoří
Tak se plachtí
po moři

je tak nádherná, až mě inspirovala:

a počátek jara
se pomalu odkulí

propichuje švec hlínu
šídlem posledních bledulí

zajímavé hry

a až stromy odkvetou
a navléknou golfový fráček
přijde léto, miláček

jsem na tom stejně,
taky to mám rád