Co si pamatuji ze snu

Nad mořem
rackové krouží
symbol volnosti
stébla obilí vlají
na okraji měst
tys postavila se do drah
větru jenž nadnáší plameňáky
letící daleko za obzor

jsi pírkem ve vzduchu
co rádo usedá
na ramena vyhřátých laviček
v osamělém parku
hledám s jistotou
v letokruzích
poražených stromů
zarytou jízlivost staří

přesto chci najít
datum tvého narození
těch pár let spočítat
aby jiskřivost radosti žila dál
vyptávám se na tebe
příbuzných i sousedů
nejsi k nalezení
občas zahlédnu vlát
louč nad propastí
a …
pírko mizející

to malé, bilé
bílé jak nevinnost
hebké na dotek
jsi ty, tvá slova, tvá prosba
o pomoc od blízkého

a tak jsem přišel
do malé zátoky
cítil jsem ticho před bouří
přesto učinil odvážně
krok dopředu k vodě
položil jsem svou jemnou
malou kamarádku
na list suchého stromu

a nechal jsem ji
napospas vlnám
věčnosti nedozírné

se slzou v oku
drásavým pocitem v krku
odešel jsem a tys
pomalu ztrácela se

v dálce se houpala
na malých i velkých vlnách

a hledalas odpověď na to proč
nechal jsem tě být
mlčením říkám a slibuji
neboj se o svůj život
o své živé krásy
nemusíš mít pírko
ty má bílá holubičko
já věřím a vím
že zase se shledáme

na stejném místě
kde naposledy tehdy
opustili jsme se navzájem
kniha se záložkou a nápisem
"Neobjevené světy"
na nás už čeká

na lavičce budeme si číst
navzájem mezi očima
opírat se jeden o druhého
tak jak to máš ráda

na poli s duhovou barvou
změníš se v nádhernou
usměješ se

pohladíš bledou tvář
a pošeptáš do ucha
Děkuji ti ochránce můj
že tvoříš pouť
s flirtovným sblížením
ukončením
Děkuji ti anděli můj
že provázíš mě životem
podoby ráje