Les...

okamžik...
» autorka: zelená víla
Byla jsem dnes v lese.

Miluji les, jeho svobodu a jeho vstřícnost.

Procházela jsem se tou krásou, sbírala houby a vzpomínala na tátu. On mě naučil les milovat a ctít. Jako dítě jsme v něm společně trávili spoustu času.
Naučil mě, že když vejdu mám ho pozdravit. Když budu chtít najít houbu, tak mám poprosit a když ji najdu, tak poděkovat.
Jako malá jsem to vše dělala nahlas. Pořád jsem si s lesem povídala a prosila, ať najdu alespoň jednu, úplně malinkou houbu. Když jsem ji našla, strašně šťastná jsem děkovala ještě doma ze spaní.

Teď, jako dospělá si do lesa chodím dát zastaveníčko s tátou. Cítím, že tam se mnou je a já se ani nebojím, že zabloudím. Cítím ho vedle sebe, ať to zní jakkoli bláznivě.
Povídám si s ním a ty houby, co najdu, jsou jistě jeho práce.

Dnes pozdravím les je v duchu.
O houby prosím, taktéž jen sama v sobě.

A mě k tomu jen napadlo, že když si něco moc přejeme možná stačí "jen" potichu poprosit a když se nám to splní, "jen" potichu poděkovat.

Možná se nám v životě plní jen to, co je možné.

Možná, že zázraky si máme plnit sami v sobě až se je naučíme vidět.

Možná, že už máme vše, kromě těch zázraků. Ale ty prý musíme objevit sami, jinak by nám připadaly samozřejmostí.

Kdo ví...
Tipů: 27
» 04.05.14
» komentářů: 18
» čteno: 955(29)
» posláno: 0


» 04.05.2014 - 03:29
Dokázal bych číst, znova a znova a znova... jednou jsem dojatej, podruhé okouzlen... potřetí zamyšlen...

Les je jeden velký zázrak sám o sobě, krásný třibitel myšlenek, zastavit se a čučet... tady čas nehraje roli.

Mám v očích slzy...ST
» 04.05.2014 - 08:51
les je kostel...zelenej chrám
pro oči pastva...a do duše klid, jen mít tam musíš cit
» 04.05.2014 - 09:28
Skvěle. ST
» 04.05.2014 - 09:35
ou, z.v. v první části jsem si tak vzpomněla na toho svého tátu, že ještě teď polykám slzy, ano, až půjdu do lesa tak tam vlastně budu s ním...a druhá část má hloubku v myšlenkách, že nemůžu dělat jinak než dát ST alespoň, a založím si tvoji opravdu krásnou několikarozměrnou báseň
» 04.05.2014 - 11:04
.
život je sbírkou právě takových okamžiků
naučme se je vnímat, aby byl krásný
.
snad není náhodou, že jsem před chvilkou četla:
Předky ctíce, sebe ctíme
» 04.05.2014 - 14:05
navštívila jsi přírody chrám...taky se tam modlívám Evi
» 04.05.2014 - 14:35
ST...
» 04.05.2014 - 16:58
Krásné vzpomínky ... taky miluju lesy.
» 04.05.2014 - 18:06
Mám ráda les, je to svět sám pro sebe se svou jedinečnou vůní, pípáním, bzučením, šustotem větru mezi stromy... ano poděkovat houbičkám i všem plodům, že pro nás vyrostly... nechat plynout ty nejvnitřejší myšlenky... i ctít lesní bytosti... jsou všude kolem a tiše pozorují... věřím, že zázraky se dějí...
Krásné počtení :-)
ST*
» 04.05.2014 - 19:33
krizekkk
Inu, kdo ví? :)
» 04.05.2014 - 22:17
Krásná vzpomínková.Můj bratr, který už dávno není mezi námi,mě učil stejně, jako tvůj tatínek milovat les.Nikdy nezapomenu,jak tím lesem voněl..ST* a děkuji..
» 07.05.2014 - 07:02
silná vzpomínka
» 09.05.2014 - 08:20
J.F.Julián
to jo! st
» 16.05.2014 - 23:36
Moc pěkné, les je prostě živý organismus a jako takový ho musíme vnímat, také mam ty pocity v lese ...
» 25.05.2014 - 21:16
:) kdo ví... ST
» 31.05.2014 - 22:16
ttragelaf
... zase jedna z věcí, kterou Janouškové a Rittigové nikdy neobjeví
» 01.06.2014 - 16:34
ST díky moc tobě i lesu a tatínkům
» 20.10.2014 - 12:22
a les si potutelně šumí...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Naděje... | Následující: Milovaná...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.