Špáďa

Zdar Tvým ránům uzívaným
i Tvým veršům prozpívaným,
zadumaným leskům výloh,
sítím v nebi pro hvězd výlov...

Moc by se divili Tyl a Škroup,
cos do tý hymny, vole, šoup.
Kdo však měl kdys za ložený,
že Krejčíř bude kožený,
že jednou lapí Berdycha
a Pitr v Švajcu dodýchá...?

Jseš fakt dobrej líčič-fabulátor...

Když si holt nedovedeš vybrat a chybí Ti aspoň špetka (obecně zavrhované) samolibosti, dobře Ti tak, bude bez básně... (A dobře tak i jí, že si Tě vybrala.)
{|:-)

Je třeba pokustit se bazén napustit, a není-li to z objektivních důvodů možné, požádat o vrácení nevyčerpaného vstupného a poohlédnout se po jiném bazénu...

Zajímavě vymodelované absurdno. Tvůj styl je přímočarý a rychle mě vtáhl do děje. Proč absurdno? Nedovedu si představit totalitní systém, kde by byli jen bílé a černé ovce, jen ti pro, nepoznamenaní svědomím, a na druhé straně pouze odíraná mlčící většina. I přesto fajn povídka.

Když i slzy chutnají...

Myslím, že neodejdeš...
A nebo, až ta všechna slova přečteš, prožiješ a vstřebáš.
A zas se, po hlazení hladová, vrátíš!
Jistě i vícekrát.

Poslední čtyřverš mně učaroval!
Celé své srdce’s’ do něj schoval!

Huopky z fondu do fondu
od zítřka jsem bez bondů

Věřím, že dnešní zápisky do deníčku vyjádří mnohem příjemnější pocity a na duši máš dávno veseleji…
A vítej v modru!

 
O, Lago! Rogalo
Itala na lati,
éro choré,
závodilo. Oli do váz
dala nálad.
Ital v lati
natí vítán
liše řev i sexu sílu tulí. Suxesive řešil
on vad eskalaci. Pic, a lak se, dávno,
(u!, teze veselá) nepojiv, odrolí lordovi. (Jo, penále se veze tu.)
Kapota nato pak.

* * * * *

O Lago rogalo
Itala na lati
trk-škrt, trk-škrt, trk-škrt…
I ta lana, lati:
Trk-škrt, trk-škrt…,
víš, jen o kru zavadí. Dav, azur konejšiv,
mu rum
nedodal. V zenitu ti Ital, a na lati, i tuti, nezvlád’, o!, den.

„Ej, ámen,“ dí on jako kanár dodrán a kokajnoid nemaje.

* * * * *

Ital v lati
tiše sešit.
Hit, sen — nestih’.
Umírá, má rýmu.

Špína!: Hravě ta guma mu gatě varhaní. Pš…!
Do hrobů úbor. Hod
na pýr a zarýpán.
Metál blátem
nezaházen.

Nápis: „Jsi pán
u nebe z ebenu.“

Díky všem srdečně za zastavení.

Dota Slunská:
Hanko, zatím jen v rukopise (asi tak 20 %, co vznikly někde cestou odněkud někam, kde jsem neměl PC či nestihl to přepsat), ostatní mám ve svém PC, tak třetinu z nich na svém webu (od srpna 2008 jsem žádný na web nepřidal). Některé použité ve veršovánkách apod. pak ve sbírce Špalindromy na starém/novém Literu. Žádná sbírka z Literu se nedá sem na Libres přetáhnout do zdejšího archivu autora jako sbírka, jsou tu v mém archivu proto zastrkané porůznu...
Předběžně mám domluveného ilustrátora pro tištěnou verzi, ještě jsem se však nedostal k výběru vzorků vhodných k publikaci...

Tak skončily(i), smetky...

Skvělý to, chlape, veršů blend!
Tuzes mne naladil na víkend!

Dobrá rada, co vše musím vykonat, než se nechám zplynovat. Ti, co toto nedělají, zplynují se postupně sami zevnitř tím, jak duševně a jináč lidsky zahnívají...
(Jako ten kapitalismus (?), jak mě to učili ještě na základce... a co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš ;-)

Život není vlastně ON,
ale vězte, nejspíš ONA.
Nežijme JI bez poklon.

Střílí záTKA, mizí clona...

Jeby jeby jeby jeb
byl kdysi můj zlatý hřeb.

Dnes však už mám po hřebu,
není na to lék,
tak jebu jen po webu,
ne abys ho hek’!

Mezi ploty to lpí zem
nahotou, (o), to han!

Hola!, hola!, ’bys alkohol loh, o, klasy, ba, loh a loh!

Jsem si vzpomněl na vtip, jak tělocvikář po hlučné hodině říká češtináři:
    „Václave, poslyš, mě dnes tak bolí koule!“
    „Snad ‚bolejí‘, kolego...“