Navzdory
...
» autorka: Jezabel |
......v tichu zimních jeřabin
přijetím ne vlastních vin
spřádá si vřetánko zvané splín
a v rouchu z černých kapradin
v očích jen z bolu malý stín
v srdci navždy prokletá
v domečku z karet rozkvétá...
...a ve zvoničce
nad lesem
hlas zvonu křikl
tady jsem
i pro ty co jsou ztraceni
vy vášní buďte spaseni...
..tak tiše
jenom v šepotu
nevzdám se
skanulo z jejích rtů
ikdyby mi všechno vzal
já v život budu věřit dál...
NAVZDORY
přijetím ne vlastních vin
spřádá si vřetánko zvané splín
a v rouchu z černých kapradin
v očích jen z bolu malý stín
v srdci navždy prokletá
v domečku z karet rozkvétá...
...a ve zvoničce
nad lesem
hlas zvonu křikl
tady jsem
i pro ty co jsou ztraceni
vy vášní buďte spaseni...
..tak tiše
jenom v šepotu
nevzdám se
skanulo z jejích rtů
ikdyby mi všechno vzal
já v život budu věřit dál...
NAVZDORY
Tipů: 46
» 13.02.12
» komentářů: 23
» čteno: 927(47)
» posláno: 0
» nahlásit
» 13.02.2012 - 21:28
Paulmatthiole
Ano, jde o to... najít sílu, byť je to nelehké. ST.
» 13.02.2012 - 23:33
Odpustit třeba i sobě viny —
toť návod Tvůj jak bídu přežít…
Správné je mírně pochybovat,
ale i stále v lepší věřit.
toť návod Tvůj jak bídu přežít…
Správné je mírně pochybovat,
ale i stále v lepší věřit.
» 14.02.2012 - 09:02
Ještě si já, navzdory, ještě si já pohár vína vypijem, potom si zas ...(lze si snadno domySleT)
» 04.07.2012 - 22:05
Někdy je to NAVZDORY opravdu s velkými písmeny, ale musíme bojovat, jinak to nejde.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Probouzení | Následující: Čtu básně od Bukowskiho