Ráj

Vpíjím se přes okna krytá,
záclonou jak branou ráje,
do míst kde lžící ozvěna
zvonkohru z orloje hraje,
do míst kde sídlí snová,
ta žena z ráje,
družka Adamova.

Vlasy má plavé hnědavé,
se stopou po melíru,
tak myslím...jak vejít do ráje?
Kde nechal tesař díru?

Očíma vpíjím se do krajek,
znám jejich obrysy, barvu i vzor,
omámen.....
po dávce jedu na krysy,
cítím těch krajek bělavých,
co září jako sníh z hor,
cítím těch krajek bělavých,
srdcem svým bolavým,
obrovský vzdor.

Stráží ten ráj,
cherubi bílí,
ta výšivka,
je meč v rukou,
prosím jen aby propustili,
srdce jež pro Evu hlasitě tlukou,
srdce jež s jablky,
ze stromu pravd,
ne jíst....
chtěly by žonglovat.