Špáďa

Kroky tvých veršů znějí tanci,
jak pravda na rtech, již znaj' psanci.

* * *

Kéž boží mlýny - v půl i v celou
dál sobě tiše, v klidu melou...
(Pakliže jednou ustrnou,
lži pekel se k nám nahrnou.)

jaro v podlipném

Z bobulí prý budou ctnosti
ve tvé hudbě budoucnosti...!

Ú! Nuklid zazdil kunu! |;-)

Vivat verše velebící!
Výborně vám vizáž vlící!

Asi máš dobrý orientční smysl i poslepu, i v duších...

Poslední chvíle když zbývá,
mé já se na mne už dívá,
cítit chci tvoji ruku,
co říkala mi kluku...

Když mosty nepřemostí
a nedotlukou zvony,
pak náhle tichnou tóny
a na prach křehnou kosti...

Až poslední čas zbývá...
mé já se na mne dívá...

...a už nadzved' peřinu...

(Tam se tedy neřinu...)

Hmm...

Zase slovy kouzlíš!

Z města, ale zase se tam vrátím.

Beeth! O, veníte!

Nádherně popsaný životaběh!

Kdybych měl hádat autora, tipnu Kajutu. Takhle si jen mohu myslet, že se ti nahekroval do počítače či šel kolem PC nehlídaného a něco moudrého si (Ti; nám) pro radost vyťukal...

Františkovi poklona,
Tobě nejmíň hold!
Přijměte je od slona
v písmu barvy gold...

Pár řádek... ve mně roztančilo duši!

Za chvíli zmrznou v led,
klouzat budeš se hned...
Až okusíš náhlý pád,
pak poznáš, kdo má tě rád...

Láska umí vždy chutnat jak sladce, jako tahle sladká báseňka, tak i dovede potrápit — jak hořká mandle nakousnutá v ústech...

...to by nikdo neuhád',
na to můžu hlavu dát...
...možná jenom faun to ví,
ten ale nic nepoví...

2x mi vypadl rytmus, tak jsem jej zkusil nahodit..., ale je moc krásná...

(...chci stesk v dlaních schovat...
...
...než noc ránem zbělá...)