Nechtělo bít

Strach oblékl si bílý šat
a stal se vězněm číslo jedna.
Objemná bedna
zabouchla své víko
nad slovy chci mít rád
a zůstala tam stát.
Sama vprostřed cely.


Jak střely komáři se slétli
nad kaluž z červeně.
Znaveně
vlasy rozcuchané
na polštáři leží.
Snad pláčí nad loupeží,
kterou lze těžko pochopit.


Nechtělo bít…


Od zdí se odrážejí slova
jak míček z tvrdé gumy.
Struny jsou přetrženy
a spojení je pryč.
Zůstal jen krutý bič
spletený z myšlenek
a osiřelé prázdno.

Už dosáhla jsem.

Na dno.