Špáďa

kasparoza:
Ty víš svoje, já vím svoje...  tak co bysme si povídali...

Bastet:
Rozpálená do ruda
co as Eva dolu dá?

A dík i tobě za minutek možná tucet...

Díky, labutěnko.

básněnka:
Jakbysmet pravdu, dámo, máš.
(Roztoužen muž jest na kvadrát.)

enigman:
Pravdu díš a dík, že ses tu stavil...

Dosti.
(Když básník se úvah zhostí.)

Za život bez závorek
vypustím z kostí morek.

...když zipy vlhnou...

Jak lín jitra partijní lkaj',
jaro zoraj...
Aj, a jablko vcelku pocuc opukle, cvokl Bajaja,
jasmín si s ním saj.

(Praštěné jaro vyháním praštěnými palindromy |;-)

Karase nenesa rak,
kajak ťal. A laťka, jak?
A klepety tepe, lká
mákle po-, po-, popelkám.

Bombózní dílo!

Skryla se láska v zdech,
snad v trubce vodovodní...
        (Mohla 'si míti pech:
        To kdyby připlul vodník.)

...ze zdi ji vynes proud
do díže umyvadla,
do tebe začla plout...
Krůpěj se k srdci vkradla,

když svlažila sis tvář
v kalíšku z dlaní svých.
Vlezla ti pod polštář...

Nabídla sladký hřích...,
až z aury tvé jde zář,
když hoříš jako vích...

Vivat stará!
(Protože se stará, vy ...!)

Vstupenka v sociálno...

S citem se prošacuj... Nalezené andílky vem něžně do dlaní a hlaď je a hlaď... až k jarnímu probuzení... Na zmrzlé nožičky nepatří čižmičky, na palečky u nohou nasaď jim svá ústa a jejich teplý dech...

Na poli neroste, a všude tiká...
Všuderost smradlavý — politika.

Nesmí foukat zima z Michle...
(Pak bys chtěla spěchat zpychle,
kapky chytat do kleští...
To už oddych nevěští.)

Když se slova rozezpívaj,
jen morousi u nich zívaj...

Tu kopytem u mety pokut...
Míří? Vířím.

Povečeřím s tou, v níž věřím...
její duši pustím k dveřím.
Cesty k duším? Umetu je
slovy — tuším u Metuje...