embarras di choix...

sedím na zdi
jako na povětrném koni
chladný podvečer
má načervenalý nádech
a narudlé světlo
zaplavující pusté záhony
vyvolává přízraky
mrtvých květů….

pozoruji postavu
co se rýsuje na pozadí
lahvové zeleně
přistřižených topolů
přetínající velebnou rovinu
nad níž se jako mračno vznáší
mohutné hejno ibisů…

byla tak zahalená do kožešiny
že nebylo poznat co je srst a co vlasy
než vykřikla překvapením
neskákejte!

víte madam
když se někdo narodí
na druhé straně zdi
láká ho přelézt ji…

onen drahokam
po kterém tak touží
se totiž nemusí nacházet
ve stanu královském
takže je třeba jej hledat
mezi ostatními…

někdy si nejsem jistá
co těmi příměry myslíte…

promiňte Examen
zapomněl jsem
že hovoříme slovy
ale hlavně
že jsem na té správné straně
tam kde jste vy…