Mazlení

Pohlaď mně,
ručkou něžnou,
obláčkem,
nadějí nosnou.

Sjeď níže,
kde jamka golfová
sní, že
s míčkem se přivítá.

A do kopců
chvějících se (země)třesením,
tam obkruž
to malinké růžolící povstání.

Až z hůry zazní sten
touhy andělů
vykřičí hold
spontánnu.

Vzedme se temný les
dole pod lučinami,
na travách taneční ples
vábí tě hlubinami.

Má milovaná dráždi mne,
nestrachuj se temnoty,
je v mé duši ne po těle,
zoufale se bojím prázdnoty.

Tak naplň číši mé lásky,
spolu vypijeme její dřeň,
Když nikdy jindy
alespoň v našich snech…