Obkreslená

rosa února přilehla na okna
z dechu večera kdy se mě nedotkla
tak jak bych chtěla dýchaje pro lásku
i kdybych měla strach tentokrát nezhasnu
světla a nechám je obkreslit své tělo
chvějíc se pro tvé oči čekajíce průlom
věcí jež nové se měsíce míhají
v představách dvou dětí sníce potají
tam v touhách zvou lásku níže než k srdci
vzdávám se cenností jež se nevrací
pro tebe
a přesto ve štěstí získávaje víc
nepřestávej šeptám nech sny
poprvé
Žít