Špáďa

Vítej v klubu!

V infrazvuku lidských srdcí
zatměn sic kýchs, ráj ti zvučí,
souzníš s křídly andělů…
Jen dál lásku naděluj!

Káže vodu, pije víno,
na radost má zarobíno.
Pije víno, káže vodu,
život jí dá břitkou sodu.

A od té doby zamilované ženy zavírají oči.
Pokud je má nějaká otevřené, buď nemiluje — a jen obcuje, nebo jsem nekrofil.

Jen ještě jedno malé připomenutí:
Dřív byly v permanenci interrupční komise,
dnes frčí komise adopční.

Ještě omluva za ten překlep o dva čudliky.

Nadherný povolání, páni porodníci, máte.
Co mi do žen zasadíme, vy z nich vytaháte. :-)

Takovouhle říkanku to chce víc zrytmizovat, zlepšit rýmy, nestačí jen sem tam šprýmy.

Rád jsem čet' o městě,
jež tuze miluju,
od tebe ve vestě.
Tak tipem cáluju.

Klidně i ve dne,
ať krásy těl se poodhalí.
I tehdy láska sedne…
Nejsme přec velcí malí.

Carpe diem s návodem.
Nalej radost. Zatřep jen.

Někdy je večer moudřejší rána.
Marně však nazpátek jsou slova brána.
Horši jsou noci s odrazem dní,
co mysl setnou, zatemní.

Pěkné pohoupání.

Vlny bych rozložil transformací dle Fouriera.
Ten gamamagnet
funguje jen do večera,
pak
tesá míň, vnímá set.

Tolik krásy v plnu smutku,
zarmoucen jsem z toho vskutku.
Ještěže tam ze svých pouzder,
flákneš sem tam pár svých mouder.

V lodní dílně na sesterně
budeš se mít jako v herně.

"Bav se" sdílně, leč se pilně,
užiješ si kormidelně.

Už divím se jen diviznám…

Tvé poetické zbraně
dmí silně dvojsečně,
a proto platí na ně.

Nepíšeš zbytečně!

Točí se a nahlas tiká…
Země? Láska? Nůž, co vniká?

Těla jen hučela komíny do nebes,
saze lpí u čela a popel — k zemi kles.
Srdcové obláčky z dýmu všech duší…
Němé „ach“ spojencům, co byli hluší.