Špáďa

Až zazáří světlo z kolébky,
co pronikne očima do lebky
a záhy poté do srdce...
to štěstím budeš rozdrcen.

Raději vám, sire, čkám,
až podlehnu syrečkám. ;-)

Kdo nevěří na zázraky, žije při zemi. Ale možná mu to tak stačí.

Krásné obrazy čaruješ ze
slov.

Máš to pěkné, šeptmonoši!
Jen neutop lásku v koši,
ani v hrudním ani v sacím
či kde končí papír psací.

Jen kdo je živý, může zpívat!
Nechte mne poslouchat, nechte mne dívat!

Navenek dítě, uvnitř již žena

Bílé vločky v řasách kočky
roztají jen mrkne očky.

Láska projde jako vlna…
Vrchol, pád… když jsi jí plna.

Houpy hou, mně tam nic nepřebývá, nevadí, nepřekáží,
nechám se houpat, jak vlnky káží...

T.p.:
Františku, "bílá" v prvním verši jsou dvě dlouhé slabiky a při správné recitaci či rytmu písně se zcela vyrovnají trojslabičnému "ta síla" ve verši třetím...
Celé Jezero se dá zpívat v rytmu valsu či valčíku, um-ca-cá...

Alkohol je metla, co ti ze života štěstí vymete.

Kouzelné rundelce!

Paci-paci-paci,
přežíváme v práci,
prci-prci-prci
chceme zase v noci.

Kdo si v práci lehne,
může mít noc ve dne,
sedě přitom na koníku —

Je to podle Zákoníku (?)

Slza touhu mění v šmouhu,
ráno den pak v žití slouhu.

Včelčí spánek
cuchá vánek...
a sedlákův
zas skřivánek.

Mám nával dobré nálady
jak u obrázků od Lady.
Asi žes ta vtipná slova
nám na Modro vymaloval.

Mlčím, jsem jen host...

— Pamatuju čím dál míň.
— Plynoucí čas za to viň.

Aroma amora,
čáru rač,
i vráně narvi
čapí "páč".

Mávám
z
varty trav,

letem metel,
tav si svat.

Ještě jednou se sem jdu oblíznout, abych si zachroustal z křupavě voňavého kornoutu ryzí poezie.