Hraní si se slovy.

Jsou polibky, které mi dáváš před spaním
a momenty proložené vášnivým líbáním,
jsou doteky Tvé kůže na té mojí
a pohyby dokazující, že jsme svoji.

Jsou muži snažící se o mou přízeň,
však jen Tvá přítomnost hasí mou žízeň,
jsou ženy milující Tě do morku kostí,
však moje city jsou provázeny k Tobě náklonností.

Jsou fotky, kde vypadáme radostí bez sebe,
jsou dny, kdy s těží přežívám minuty bez Tebe,
jsou chvíle, kdy váhám o naší lásce,
pak chvíle, kdy slyším Tě promlouvat v každé hlásce.

Milovat muže je radost samá,
bolestí a žalem doprovázená,
žárlivost a nedůvěra kolem si tancuje
a láska samotná si život zkracuje.

Milovat ženu je starost pouze,
jednu mít doma a druhou pro stav nouze,
když doma jsem nešťasten? jinde se schovat,
co bych tak s nouzí, mohl teď dělat.
Nouze je hodnější, rozumí mi snadno,
tak proč domů vracet se, tam bude chladno.

Až lásko vrátíš se ze svých sladkých hrátek,
čeká Tě v troubě čerstvý karbenátek,
pivo máš v lednici a sklenici na stole,
pořádek dělala jsem v naší stodole.
Nouze Tvá zdá se jako pěkná paní,
však ke mě stále uléháš ke svému spaní.

A tak lásko moje největší,
co představuješ bezpečí,
chraň mě v náručí svém do smrti,
nechť Ti klidně zemřu v objetí.