p. Slunc

kotouč

Kotouč už leze v stráni
můj kokr po zahradě
kohoutí kokrhání
peřinu táhne k bradě
sen ještě s dnem nás dělí
v postelích otáčí,
vždyť spánek o neděli
prý bývá nejsladší.
Kotouč už nabral výšku
a píchá do záclon
a tam od šesti křížků
zve ke mši nový zvon
tak oblékám se bíle
a holím na hladko
jdu pro ty ducha chvíle
za další pohádkou..
-------------------------------------------------

budka

Mé ráno vyzpívané
čajovou konvicí
ptačími trylky
jen slunce se dnes loudá
jdu těsně za županem
směr kadibouda
denní tisk pod paží
pro tu chvíli,
co to zas vytlačili...
----------------------------------------------

Ἥλιος

Mám sedm stád krav
sedm stád beránků
a dole splav
sluneční řeky
mám to tak věky věků
po lávce přejdu řeku
bos
jsem Hélios.
-------------------------------------------

večery voní smutkem
rána jsou o naději.
/zenge