M.A.Rek

valerie: Děkuji, Valerie, dlouho jsem Tě zde neviděl. A Tebe rád...
Jo Xindlíci, to by mne nenapadlo, ale proč ne...

Ujel mi vlak
a předevčírem nohy
já asi nemám
na život ty správné vlohy

ujel mi vlak
no co, poprvé to není
ještě mám nohy
a vůli, že se všechno změní

Čas nezastavíš
čas nás zastaví spíš
jen ve spirále se vrací
a téměř na dosah zvrací

... A trosečníci v moři touhy
ve vlnkách štěstí
se k sobě choulí
ta, co už pannou není
panna z galionu
a námořníček vyždímaný
co objímá onu...

Jo, jo, to pádlíčko je skvělé. A nejen to.

Tam už sem byl, právě jdu z ní,
a ukázal sestře
úplně prázdnou krajinu břišní...

To je ale potutelné, namalovat babičku a dědečka na čerstvě natřenou lavičku... ;o)

Potkal kamarádku kamarád
hned se dvoří, jak moc ji má rád
ptá se ho, ca na ní tak rád může mít
odpoví, že to ještě na ní musí objevit
tak ji svlékne a hledá mnohokrát…

Srdíčko z ocásku?
Taky jsem to zkoušel,
však byl z toho vykřičník.
Ani ten dlouho nedržel.
;o)

Též se mi nechce z postele
když kočička mokrá je... ;o)

Taky bych byl rozmrzelý
kdyby mi kus nebo celý
ocásek můj odpadnul
to tedy by mi žlučí hnul
to by bylo v prdeli
;o)

René Vulkán:
škobrtá věta za větou
že je sjetá
a nikdy nevyslyšená
padlá věta

Díky.

Lilith:
Jo, jo,
ztrácí se a nachází,
jak druhým uchem prochází...
;o) Díky.

Táta radost neměl dnes
též pupínky odkudsi přines
vyrazily mu na pindíku
nepotěšil tím maminku
za to jinde bydlí dodnes

Ba ne, čte se, čte se, čte se,
v sedě, v leže, v jednom kuse,
na záchodě nebo v lese ,
v tramvaji i v autobuse.

Často čte se, všechno čte se,
pohádky mladí i staří,
či horor – lék na deprese,
také knížky jak se vaří,

čte se poezie, román,
i sci-fi o světlých zítřcích,
cestopis od Zde po Omán,
i v vkladních knížkách končících.

Čte se, čte se, čte se, čte se,
jen blbec to neunese...
;o)

Smutný šuplík.

René Vulkán: Mám tak velké oné,
ne tamto, ó, né,
to není tak velikánské
to přirození pánské,
mám tak velké oči,
když vidím jak René močí...

Pobavil jsem se u obého

Já su dědek ze Zlína
má figura je už líná
už bude to skoro rok
co nechce dělat ani krok
od sklenky vína

z lesa malé sele
kouká jako tele
a ta stará svině
to své sele vině
že nechce z postele
;o)

Plavalo jméno
ve velké vodě
tonoucí jméno
poslední v rodě

Taky jsem psával do mraků,
slova deštěm jsou rozpitá,
co na tom, hlavně že jsem psal,
to je víc než slova zpitá.

Besinka: Děkuji Jitko.