M.A.Rek

Donaha ti sluší. Je to povedené.

Inspirující jako vždy...

V mé duši záhyby
v záhybech pochyby
o lásce bez chyby
které se nelíbí
mít zuby paryby
jež útočí a nechybí
a i kdyby
taková nebyla by
a milovala by
taková byla by
i tak byla by
bez chyby?

Ach, co v zimě dělám, až jaro se zeptá?
Zalézá za nehty chlad, zebe, duši leptá,
však z květů, jež zimou kvetou, unesen
jsem, nejen z těch mrazivých v oknech, a sen
se mi snad zdá, když růže barvy žen růže
zřím, snad oblevou jarní rozpitou, kdo může
ať se mnou se kochá tím obrazem jarním,
též jaro tvořit chvátám, ať čas nepromarním.

Hvězdy s jiskrami
nestydatě souhvězdí
v nebi nad ohněm

Při březích louží
tonou mých bot vraky,
do podpalubí teče
a do mé duše taky.

Who will save our souls?

Jak je to smutné
když usínají ptáci
a když z dálky
mládí se nevrací

... směje se ti
a chechtá.
Vzpomíná na léta,
ten racek nad vodou,
když plavil se s tebou,
po řekách
i mořích, na bárkách i lodích,
však zatím…

... směje se ti
a čeká…

Stromy vítr oholil
pěšinku jim učesal
pak znaven klesl

Po jedné jediné noci...
On: Až se to narodí, říkej tomu třeba Pepíček.
Ona: Až to vyraší, říkej tomu třeba kopřivka.

Když čas se trochu vleče
i anděl své roucho svleče
a svleče i tvou punčochu
by ten čas se pohnul trochu
pak svleče i tu druhou
ty vidíš vše jak mlhou
prsty na těle si hrají
už s andělem jsi v ráji

Pěkné to.

Hlad po paměti, jež toulá se vysočinou
a vytrácí se, když čas tne širočinou.
S létem Páně dávnotomu rytým v krovy,
i se jmény bližních vyrytými v rovy...

Opojné vzpomínky zakleté do času,
opojná kadlátek vůně i jejich kvasu,
táhlé tóny písní děděné v rodině,
táhlé cesty vrchy od dědiny k dědině...

Lilith: divoženka1: Dámy, děkuju.

divoženka1: ;o)

Ruka na pozadí zajíždí
a už neodlepí se od hýždí,
na ňadru ta druhá ruka
neodtrhne se, prožívá muka,
rety po letmém políbení,
odpolíbit možné není.
Asi jsem ti na lep sed,
kde všade jen máš med?

Řekneš jí "má Hani"
ona za to tě haní,
řekneš jí "má milá Kláro",
a už vezou tě na áro,
řekneš jí "má Květko"
a ona řádí jak Vietkong,
řekneš si "Má to cenu?
já na ně..."

Pořád lepší než:

Od té doby za mrzký peníz
občas s jinou větrám penis
chyt jsem kapavku a je mi choře.

Pěkné to, jen pozor na:

Jedno, druhé, šmik
byl to okamžik
přistřihli mi křídla...

Za to snění bohudík
vtom už drnčí budík
se vzpomínkou na nahoty
vzhůru do roboty
;o)

A tak často nenachází...

Běžím dolů ke své ženě.
Ale co to...? Zprapadeně!
Otevřít mi přišel..., asi jsem se zbláznil.
soused, na kerého jsem se nedozvonil.