Bastet

Už jsem to chtěla vzdát - těžká lůna země a středobody, to není nic pro mě. Ale pak to přišlo...tohle je kousek, který dávám tip, neboť mě oslovil, a to tak že naléhavě:

Pak se potkáme …

Ty v duši někde jinde
A já v přítomném okamžiku
Znovu myslící na dveře
Které tak dlouho nikdo neotevřel .


Jo, a přimlouvám se za nepsaní velkých písmen na každém řádku. Je to trochu manýra, která vypadá malinko hloupě, když velká písmeno "rozsekává" ještě nedokončené souvětí....

krizekkk:
Dva body za takovou ptákovinu? Tož Ď ti. Ovšem malý hlásek ve mně fňuká: Nežli bodíček, já radš veršíček....ale neboj, já ho umlčím, zadupu do země, případně ubezduším :-))

zenge:
jistěže kobrák to
nebyl
člověče předobrý
samec přec od kobry
zove se KOBEREC
(a při tom uzlení
šlápl jí na bérec,
debil...)

Zachtělo se mi deště...
malinko...víc a ještě
Mrak smál se: To je psina
...a odplul pršet jinam...
Zas pro nic je tolik povyku
asi zalek se mého deštníku...

To vždycky zabere, psát o těch a pro ty, kteří nám chybí. Znám to.
A že "smrt lásku nezabije" je tak jisté, jako že mráz kopřivu nespálí. Jsou holt věci, jimž bylo dáno být věčné.

b.e.a.t.a:
Dík, že jsi se zastavila.

Siorak:
To už je život - romantika i lehká ponurost...a pokud ta ponurost nepřeváží, je život fajn. Díky za komentář...

Zní to jako cesta tajuplnou zemí z říše fantasy.
Anebo cesta člověkem.
Dost možná je to vlaSTně totéž....

echinacea:
Poezie se častěji rodí z černých strží v nás než z jasného nebe nad námi. Je to divné, ale je to tak.
Díky za komentář...

matousekKkrejca: jitka.svobodova: divoženka1: básněnka: Ardina:
Děkuji, že jste se u mých řádků zastavili a možná i na okamžik zamysleli...

zenge: René Vulkán:
Pánové, děkuji, nahlédli jste do nitra básně. Schválně jsem ji nezařadila do kategorie Víra (byť tam z velké části patří), neboť nejen Božímu synovi, ale sobě samým lidé ubližují nejvíce. Ačkoliv se to zdá v daný okamžik nemožné, existuje z toho ven pouze jediná cesta - odpustit...

Všechny chutě života - hořká čokoláda, citron, sůl...Sladkého nic, protože sladká je složená právě z těch tří ingrediencí, jen prchavá chiméra...
Kdes nechal ideály, kdes nechal srdce půl...naber hrst větru, on ti poví, on tě zavede do těch soumraků...

Sraziíš se svým stínem
když "Budiž světlo!" někdo řekne
Mít jasno, to je tuze pěkné
však nemá-li osud míti na kahánku
neberme světlu jeho stinnou stránku...

zenge: Milena: Lota: Kajuta: echinacea: E.T.Jane: divoženka1:


Děkuju vám všem, že jste přišli...

René Vulkán:

Zavřená či otevřená
ví to dobře hlava každá:
hřích je Eva - čili žena
a dědictvím po Kainovi
je zas bratrovražda....


dík za reakci...

Verena: saddova: krizekkk: Kapka: jitka.svobodova: echinacea:
Děkuju všem, kdo jste se zastavili a slovo či verš přidali...

Kajuta:
V soukromém předpeklí
vina se nevstřebá
tam ďáblů netřeba
tam provždy zvyk je dán:
nástrojem k trestání
jsme si, věř, každý sám...

Stephen King: Lunapark...vyvstalo mi na mysli a kdesi hluboko v ní zamrazilo...

zenge: Verena: René Vulkán: Milena: Květka Š.: Kapka: básněnka: 6thSun:
Děkuju, že jste se tu stavili a četli. Je to už archivní věcička, a přesto pořád jakýmsi podivným způsobem nedotažená. Takže děkuju i za shovívavost, s jakou jste se k ní postavili :-)

krizekkk:
Jestli je "mene tekel" literárně zprofanované, netuším. Asi ano, když to říkáš. V původním příběhu jde o varování a v tomtéž významu jsem ho použila i tady.
Bohužel my lidi bereme ještě pořád varování, jichž se nám dostává od přírody, na lehkou váhu...
Dík za koment...