Bastet

Psavec: Potěšilo mě, že se ti líbila...

6thSun:

Asi tak. Jak říká jedna reklama na Google:"Život je hledání..."
No a hledání těch správných úhlů do života patří zcela jistě taky.
Dík za koment...

René Vulkán:

Samosebou. Vnitřní svobodě neublíží ani vnější mříže.
Dík, že ses zastavil.

Hlavně, že víš, kam se nedrat
Mudrc v chládku těžko zblbne z vedra...

Jana M.:
Dík, Jani.
To ona mi mluvila z duše...nebo do duše? Záleží asi na úhlu pohledu :-))

zenge: Lota: krizekkk: Kapka: HANKA: echinacea:

Děkuji, přátelé, za vaše slova...:-)

Pro krizkkka: Pěkně jste si, pane kolego, zaveršoval, ale dávejte si bacha na to, co si přejete...:-) Mohlo by se vám to splnit. A spojené ženy celého světa bych vám ani ostatním mužským FAKT nepřála (i když - možná by ubylo válek, kdoví).
Promíjet nemám co - bo jsem zcela jistě svá,vnímavá a rozsochatá a dost možná i hrdá, ale určitě nejsem sama. Protože být sama, cestovala bych akorát prstem po mapě. Tož tak.

Možná bych ten citát malinko opravila: nikoliv za "neschopnost milovat", ale za "neochotu".

Neschopnost jako taková může jít úplně mimo člověka, nedosáhne cíle, ani kdyby se zbláznil. Neochota značí pohodlnost či lenost - a ta se, jak známo, ne nadarmo počítá mezi smrtelné hříchy.

ten lapač snů mám nad postelí
pár pírek, síťka na motýly
já do snů kráčím krokem bdělým
a málokdy mne krutě zmýlí
plamen, který křídla spálí
a v duchu duchům vysmívá se

tak sýček jenom volá z dáli
smrt k mým dveřím vábným hlasem
ten lapač snů mám nad polštářem
navždycky se houpat líně
jsem hlas prostý vlastní tváře
jsem jen včela v pavučině....

V blesku fotopastí
má nebe barvu čokolády
a ona ... stále tady
-převlečená za stín -
je tu doma
kytka jednodomá
pod maskou z pavího peří
nic
jen vzdech ze zádveří
věříš?

Svorně ti psi ve dvojici
prozpěvují při měsíci
Že se lehce neusíná?
Ona Luna je tím vinna
zírá jako oko rybí
Sestřelte ji! Bezpochyby
prospějete psům i sobě
tma bude a klid jak v hrobě...
Odměny nežádám ani
sladce přeju: Sladké spaní....

zelená víla: whiolet: Verena: svetlana astachova: René Vulkán: krizekkk: Jana M.:básněnka: Ardina:

Děkuji, že jste se tu zastavili, četli a slovo přidali...

Ozvěna citů jak v Petrarcově znělce...
Zázraky, věř mi, nikdy nechutnají mělce...

Do čtyř stran vítr. K páté něhu
přitisknu jako řeku k břehu

svým pramenem

Zahořím. Sbírám oheň dlaní
aby nás k ránu neporanil

tmou ztracené

Ve jmelí ticho. Dubů ústa
ptají, zda smím navždy zůstat

Vždyť víš, že... ne

katpok:

To, že mám na duši deštivo
není té oblohy vina
když ticho zní písní tesklivou...
...nelze však nevzpomínat...

Díky za komentář...

Lota:
Nedat se je někdy hodně těžké, ale nedejme se...
Díky

Setkání třetího druhu
a z kapek duhu
být si pod závoji
nejblíž

být si svoji....

Dopis bez adresy
přesto najde kdesi
toho, komu určen
... i když do náruče
sevřeš prázdno pouze
v ticha marné touze...

zelená víla: severanka: churry:

Díky, že jste četly, a slovo též zanechaly. Vážím si toho..

krizekkk:
Chválit nemusíš, tady kolem se to zelená i tak samo :-)
Ale ty výhrady by mě zajímaly. Opravdu. Autorskej pohled na věc je hodně úzkej, čtenáři ho ale můžou rozšířit. Tak povídej...

Jana M.: valerie: Lilith: Zee: Děkuji za vaše komentáře...

Hm..ke zhudebnění...nepřijde ti to trochu krátké, Jano? Není se tam skoro čeho chytit. Možná kdyby byl mezi slokami kratičký refrén, nějaký inertní, aby do textu moc nezasahoval, třeba něco jako:

...Jak mám být smířená, když pláč mi bere dech, když chybí ozvěna tvých kroků na schodech...

pak by to možná šlo, ale stejně mi to přijde krátké a připsat se nic moc nedá, je to v podstatě uzavřený celek.