...vídáme je tak často, že nám přijdou obyčejné. Ale nejsou...

...

Nemohu se dočkat, tak si jen tak..

Je tu nějak smutno. Až depresivno..

...

A já se tak těšíla. I slaný závin jsem upekla (3 ks) a teď ho tu smutně okusuju...

...

se sbírky láskoviny

se sbírky láskoviny

se sbírky voda

se sbírky Kristova noho

.. tyhle okamžiky miluju ... - jsem delší dobu nemocná a člověk uvažuje, přehazuje, hodnotí... žij tak, jako by ten den, byl tvůj poslední...

Z toulek...

se sbírky smrti mé

......

Leží to někde jako věc ale je to živé...

Ani nevím. Je to o podzimu.

Již se chystají.

Toto mě napadlo při toulkách po památkách na severozápadě Čech, na zámku v Manětíně. To místo mě inspirovalo a má Múza tam byla se mnou. Městečko v kopcích a na 30 krásných soch, velkých sousoší, kamenných váz a kašen od různých autorů na uměle vytvořených terasách, tzv. škarpách, na náměstí nad zámkem i podél příjezdových cest. Ale k zámku. Jsou budovy, které jsou prázdné. A přesto v nich cítím jakési zvláštní chvění. Jsou jiné budovy, kterým, ač jsou opravovány a propagovány, něco chybí. Bohužel zatím nedokážu přesně popsat, co to je. Jakási nehmotná záležitost. Mnohé z budov mají cosi, čemu se u lidí říká duše. V naší zemi je mnoho krásných staveb. S duší i bez ní. A nemohou se všechny jmenovat Karlštejn. I přesto mohou být zajímavé. Zámek v Manětíně mne příliš nezaujal. Snad mne jen přivedl k zamyšlení nad duší stavby. Ale i to je dobré a jsem rád, že jsem tam byl. Snad i ten prázdný dům bez jakékoliv stopy po životě, málo upravený park a stále více opouštěné městečko mi připomíná temné časy z historie české země. Zámek byl po roce1945 jako konfiskát přidělen Státním statkům a lesům. Sídlilo zde vedení a byly zde i byty zaměstnanců. Teprve od r. 1959 je vidět snaha o renovaci. Dnes je zámek v péči Národního památkového ústavu.