Osamotě...
.. tyhle okamžiky miluju ... - jsem delší dobu nemocná a člověk uvažuje, přehazuje, hodnotí... žij tak, jako by ten den, byl tvůj poslední...
» autorka: zelená víla |
Je krásně, to mi teď napadlo
sedím si na zahradě a jen oheň praská
oči mi od něj slzí a přesto přikládám
pro to kouzlo těch plamínků
Všichni pomalu odcházejí a já si sedím
proč to jen netrvá déle?
Ta chvilka té samoty a třpytu hvězd, co dnes moc nesvítí
já je nestíhám chytat a něco si přát
Zvoní mi telefon
to už je zítra?
Nezvedám ho, nechte mě ještě chvilku osamotě
Dívám se kolem sebe
vše utichlo, jen mi doléváš trošku vína
Lahodná chuť
Najednou věřím na zázraky
pod nebeskou peřinou
Ještě se umíme mít
ještě se umíme smát
ještě se umíme pozastavit
Zvedám ten telefon, co zase mi hraje v uších
ta melodie, je celkem zvláštní
zvláštní je i ten člověk na druhé straně
Pohladí mě slovy
já se pousměji do toho ticha, jen zlehka
A ona to ví
Jak moc nás naši přátelé umí povzbudit a pohladit
říci jen jedno slovo, které se zvážit nedá
A přitom nestojí nic
Najednou přemýšlím za čím se honím?
Pramínek mých vlasů mi hřeje v dlani
oči mám přivřené
Myslím na ticho
Nikam se nehoním
jen jdu
Přeci jen mít směr je úžasný
Jen kličkovat k cíli
Nemít strach
ale bát se jen malinko, je lidsky vzácné
Otvírám oči
cítím tvůj pohled
uši máš nastražené
a vysvětlit ti, že se nic neděje nelze
Leháš si ke mně
a klidně si položíš hlavu
Jak věrný jsi můj čtyřnohý společník
A já si v duchu říkám
že jsou chvíle,
které nikdy nebudou stejné
nikdy se nebudou opakovat
Ani já nebudu stejná
Mraky půjdou jiným směrem
vítr nebude foukat
ani to víno nebude mít stejnou chuť
Čekám na kapky deště
Přesto dojem v nás nikdy nesmyjí
naše problémy neutopí
a naše city nenaučí plavat
sedím si na zahradě a jen oheň praská
oči mi od něj slzí a přesto přikládám
pro to kouzlo těch plamínků
Všichni pomalu odcházejí a já si sedím
proč to jen netrvá déle?
Ta chvilka té samoty a třpytu hvězd, co dnes moc nesvítí
já je nestíhám chytat a něco si přát
Zvoní mi telefon
to už je zítra?
Nezvedám ho, nechte mě ještě chvilku osamotě
Dívám se kolem sebe
vše utichlo, jen mi doléváš trošku vína
Lahodná chuť
Najednou věřím na zázraky
pod nebeskou peřinou
Ještě se umíme mít
ještě se umíme smát
ještě se umíme pozastavit
Zvedám ten telefon, co zase mi hraje v uších
ta melodie, je celkem zvláštní
zvláštní je i ten člověk na druhé straně
Pohladí mě slovy
já se pousměji do toho ticha, jen zlehka
A ona to ví
Jak moc nás naši přátelé umí povzbudit a pohladit
říci jen jedno slovo, které se zvážit nedá
A přitom nestojí nic
Najednou přemýšlím za čím se honím?
Pramínek mých vlasů mi hřeje v dlani
oči mám přivřené
Myslím na ticho
Nikam se nehoním
jen jdu
Přeci jen mít směr je úžasný
Jen kličkovat k cíli
Nemít strach
ale bát se jen malinko, je lidsky vzácné
Otvírám oči
cítím tvůj pohled
uši máš nastražené
a vysvětlit ti, že se nic neděje nelze
Leháš si ke mně
a klidně si položíš hlavu
Jak věrný jsi můj čtyřnohý společník
A já si v duchu říkám
že jsou chvíle,
které nikdy nebudou stejné
nikdy se nebudou opakovat
Ani já nebudu stejná
Mraky půjdou jiným směrem
vítr nebude foukat
ani to víno nebude mít stejnou chuť
Čekám na kapky deště
Přesto dojem v nás nikdy nesmyjí
naše problémy neutopí
a naše city nenaučí plavat
Tipů: 42
» 16.07.14
» komentářů: 32
» čteno: 1048(34)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.07.2014 - 10:46
Amen!!!Jo ty chvilky rozjímaní jsou vzácné, STejně jako ti dobří kolem nás i v nás.
Krásná báseň:)
Krásná báseň:)
» 16.07.2014 - 11:25
Každý okamžik je svým zpusobem jedinečný, stejně jako jsou jedineční lidé ...
» 16.07.2014 - 11:29
Liška76: díky liščí ženo :-) rozjímala jsem.. okamžiky krásy jsem našla, naštěstí..
» 16.07.2014 - 11:30
kasparoza: to určitě.. jedinečnost máme vetkanou v nitkách svých osobitých okamžiků i ve svých rozzářených očích...
» 16.07.2014 - 17:09
určitě ST ..někteří lidé mají strach být se sebou a se svými myšlenkami sami
ale někdy i v té samotě je krása
ale někdy i v té samotě je krása
» 16.07.2014 - 17:46
krizekkk
Mlčím. ST
» 16.07.2014 - 21:33
krizekkk: divoženka1: Ardina: děkuju moc, člověk by se neměl bát být sám se sebou :-)
» 16.07.2014 - 21:35
1
jitka.svobodova: asi báseň vyzněla smutně, ale moje duše není bolavá, ano bála jsem se výsledků a nemoc se táhne a nebylo mi úplně dobře, tohle bylo jen zamýšlení po dni a večeru... děkuji za komentář a jinak čtyřnohé přítelkyně mám dvě a nevyměnila bych je za nic na světe :-)) ale tentokrát mě doprovázela ta starší a klidnější ...
» 16.07.2014 - 22:22
Milena
ST
» 16.07.2014 - 23:02
1
jsou mi moc blízké ty pocity popsané v básni, já ji vůbec nevnímám smutně, naopak je plná života, tak nějak správných hodnot, lásky, nejen ke čtyřnohému příteli a také přátelství, je plná toho co i já uznávám a je mi velice blízká a napsala jsi ji moc hezky, možná i díky nemoci jsi dospěla k takovým krásným veršům, tak ale já doufám že už jsi zdráva:-)ST
» 17.07.2014 - 18:25
jo, překrásné chvíle - mají cenu zlata - přeji brzké uzdravení ST
» 17.07.2014 - 21:28
valerie: děkuji za krásný komentář, cítíš to podobně jako já a jestli díky nemoci jsem se takhle zamyslela, nevím, dělám to častěji ne vždy z toho vznikne báseň na modro.. zítra další výsledky a uvidíme, uvidíme :-) kéž už bych byla, ale už se cítím lépe...
» 17.07.2014 - 21:29
matousekKkrejca: děkuji, pracuje se na tom a tobě krásné léto a ať se tě bacily nechytají :-))
» 18.07.2014 - 08:13
Samota je krásná i zlá, jak kdy.Někdy je dobré být alespoň chvilku sám a užít si ten klid. Líbí.Hezky vyjádřené pocity.ST:))
» 28.07.2014 - 19:39
Prožívám naprosto identické okamžiky - jsem ráda, že to někdo cítí podobně.
» 01.08.2014 - 08:27
Bára: to je samota ne osamocení a takováhle samota hřeje...je to chvíle pro člověka samotného a to je potřeba, přemýšlet.. alespoň pro mě... :-) děkuji
» 01.08.2014 - 08:28
básněnka: já taky ne... denně nějaký prožívám :-) myslím, že nikdy v ně věřit a prožívat je nepřestanu...
» 04.08.2014 - 11:31
J.F.Julián
tomu rozumim
st
st
» 03.10.2014 - 02:17
Hledat štěstí v nepohodě —
to nebývá v každém rodě!
Jistě tvoje tvoje úsilí
zcelilo tě po chvíli.
Do chuti, již od múz nepukne v úsilí...! V chvíli sú venku, penzum dožij i tu choď!
to nebývá v každém rodě!
Jistě tvoje tvoje úsilí
zcelilo tě po chvíli.
Do chuti, již od múz nepukne v úsilí...! V chvíli sú venku, penzum dožij i tu choď!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Miligram... | Následující: Dokořán...