Mistrovi balad s úctou...

sběr času...

...

...cesta, která tak hezky byla provoněna...asi to není báseň, ale okamžik co mě osobně zaujal a ráda ho předám Vám...

Napsala jsem jí asi před 17lety,dala jsem jí tátovi,protože měl rád písničku "Dům za New Orleans"a často mi jí hrál na kytaru když jsem byla dítě.Nikdy jsme spolu o té básni nemluvili a já myslela že jí ani nečetl a teď když zemřel jsem jí našla schovanou mezi jeho věcmi...

...

se sbírky to je tanec

... jen tak...

Slatě, rašeliniště a mokřady. To jsou místa, která patří k Šumavě stejně, jako Vltava, hory a lesy. Jsou to místa, kde se na velice tvrdém podkladě utvořila jezírka, v nichž se usadil rašeliník, suchopýr pochvatý, blatnice bahenní a další rostliny. Tisíce let tam rostly, odumíraly a znovu rostly. Místy je vrstva těchto rostlin a jejich zbytků vysoká až sedm metrů. Na povrchu slatí rostou stromy. Břízy borovice, smrky. Vše v zakrslé formě, doplňovány vzácnou klikvou, šlíchou oboupohlavní, pýrečkem horským i masožravou rosnatkou okrouhlolistou a dalšími bylinami. Tím, co mě nejvíce zaujalo na slatích, je jejich duch. Ve filmech jako je Král Šumavy, jsou ta místa popisována jako nebezpečné pasti na lidi. Jako ošklivá a vlhká, studená místa plná nástrah. Částečně je to i pravdou. Ale slatě jsou i krásné. Když je horký letní den, vše kvete a ptáci zpívají, stává se z noční můry krásné místo. Snad právě ten rozdíl mě na slatích přitahuje. Chodím po povalových chodníčcích a fantazie pracuje na plný výkon. Píši o vážce. Ona to vlastně, možná ani není vážka. Byl jsem poučen, že u nás vážky nežijí. Jen šídla. Později jsem byl poučen, že to tak není. Ale ono mi to, tak nějak, nevadí. Mě se pro toho tvora líbí jméno vážka.

Tobě.

to jak se něco nazývá ještě neznamená co znamená...

chystaná sbírka "Generace"

...

...Diké

...Joudům,větru,revolverům

je možná právě ten co ve vás vyvolá nepokoje...

Z původního modrého světa do nynějšího modrého světa. Stále víc a víc platnější:-)

..bufetům,Jitřence a vůbec.

.. počátkům.

...kravinám