Sasi

Minule se našlo pár lidí, kterým se pravděpodobně má vykecávačka líbila. Tak jsem se vykecala znovu.

Jestli tohle bude někoho bavit číst, tak se stal zázrak. Aneb, výlevy osamělé a sebe litující se holčiny.

Jak již z názvu vyplývá, detektivka! Tedy, spíše pokus o detektivní příběh...

To žil jednou jeden starý koblih. Vlastnil hezký rozpadlý mlýn a velkou přilehlou louku, která už nějaký ten rok ležela ladem. Koblížek si neměl nač stěžovat. Často, přesněji jednou za měsíc, ho navštěvovali příbuzní a tak netrpěl ani samotou, jak by se dalo na první pohled předpokládat. Ovšem, jako vždy, i u pana Koblihy nastal ten převratný den. Den který vše obrátí naruby a totálně změní.

Takový starší pokus...

„Kakáčku?“ Prořízl vyděšený hlásek ticho. „Ano Pepe?“ Odpověděl druhý hlásek přívětivě. „Asi jsem si zlomil nohu.“ "Co?!" Ozval se opět druhý hlásek ale už ne tak mile jako předtím.

V malém domečku na kraji města Plyšákov bydleli dva nerozluční přátelé. A protože ještě nebyli velcí, žil tam spolu s nimi Velký Méďa, který ovšem spoustu času trávil spíše v plyšákové nemocnici, nežli doma. A právě v takových časech, kdy byli sami doma, dva kamarády chodila kontrolovat panda Bingo. Přesto měl však dům povětšinou jen ony dva nájemníky. A o koho se vlastně jedná? Starším z dvojice je klaun s červeným nosíkem a vlásky, na které je velice hrdý a často tráví celé hodiny česáním a jejich úpravou. Jeho celé jméno zní Pepe Eduard Klaun. Má nejlepšího kamaráda. Ten se jmenuje jednoduše Kakáček. A přestože je Kakáček o něco mladší, musí se o Pepeho často starat a hlídat jej.