Jak jsem ztratila stužku

Ve středu jsem totálně zaspala. A jelikož bylo už po sedmé a normálně vstávám po páté, rozhodla jsem se vykašlat na školu úplně. Mně to totiž do školy celkem dlouho trvá, navíc teď bývají dost často zpoždění. Jezdívám vlakem, je to něco málo přes třicet kilometrů.

Byla jsem tedy celý den doma, boží! Těšila jsem se, jak si užiju volníčko, ale mamča mi to celé zkomplikovala. Nejen, že jsem kuchtila oběd, a to jsem kuchař k nezaplacení. Posledně, když jsem vařila polévku a omáčku, jsem udělala polévku moc hustou a omáčku moc řídkou, jsem to trochu popletla.
Ale navíc jsem ještě musela stříhat nějaké ozdoby na okna. Začal totiž advent a to mamča vždy myje okna a pak tam lepí různé ozdoby, které já vystřihuju z papíru. Většinou je to pár andělů, betlém, kapři a hromada vloček. Ty úplně nesnáším.

Až večer jsem si vzpomněla, že píšeme druhý den z češtiny. A to vám byl šrumec! Já totiž češtinu úplně miluju. Jediný předmět, co mě baví. Taková ekonomika či ekonomie taky není úplně nejhorší, ale prostě na češtinu nedám dopustit. To jsem se pustila do toho učení jak dravý tygr, až jsem z toho usnula.

Ve čtvrtek proběhl test z literatury v klidu. Jediné, co mě štve je, že jsem zapomněla na Otčenáška! Bonusový bod byl za to, když někdo napíše autora knížky Romeo, Julie a tma. Ještě nedávno jsem to dílo koumala, že si ho chci přečíst, ale během testu ne a ne si na Otčenáška vzpomenout! Teď jeho jméno nezapomenu do konce života.

Avšak krizová situace nastala až o pár hodin později. V angličtině. Učí nás děsná megera, vážně. Ona zadá milion úkolů, zkoušení a všeho možného a pak vše zapomene. Což by nebylo tak špatné, kdyby si na to nevzpomněla třeba za měsíc a nezačala nečekaně zkoušet. To mě vždy úplně dojme. Ale tentokrát mě nedojalo, že zkoušela z maturitních témat lidi, co maturují z matiky, ale to, že jsem ztratila stužku! Stužkovák jsme měli na začátku listopadu, v pátek. Měli jsme pirátské téma, což bylo supr, jelikož další, díkybohu neúspěšné, návrhy byly Barbie a Karaoke. Učitelů přišlo pomálu, což zas tak fajn nebylo. Celý stužkovák proběhl celkem v pohodě, sice se objevilo pár okamžiků, které stály za pendrek, ale o tom teď mluvit nechci. Dostali jsme tam stužky, neboli jsme byli pasováni oficiálně na maturanty. A já přesně tuhle stužku ztratila!

Byla fakt hezká, je mi z toho smutno. Nosila jsem ji připnutou na batohu. A to právě v angličtině z nudy koukám na batoh a něco mi tam pořád nesedí. Tak z nudy přemýšlím, co mi tam nesedí. Šok! Chybí stužka! Myslela jsem, že mě klepne pepka. Já jsem na tyhle věci dost citlivá.
Málem jsem se rozbrečela, fakt. Ale uklidňovala jsem se, že třeba odpadla doma a tak bude ležet někde v pokoji. Jenže doma taky nebyla. A není. A mám z toho depku. Ach jo.

Tak nějak nad tou ztracenou stužkou musím pořád přemýšlet. Kde teď asi je? Nenašel ji třeba někdo? A co s ní tak asi dělá? By mě fakt zajímalo. Třeba ji někdo najde a odnese k nám do školy. Název školy tam je totiž napsaný. Jenže o tom pochybuju. Si ji někdo určitě syslí pro sebe! Nebo se někde válí. Prostě nad tím musím pořád přemýšlet, nedá mi to pokoj.

Nepřestala jsem nad ní přemýšlet ani, když mi hoodně dobrý kamarád, ale bohužel jen kamarád, psal, jak mu děsně chybím. Samozřejmě jsem mu odvětila, že on mi taky, ale to jsem kecala. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že by mi mohl chybět on, páč mi chyběla ta stužka. Jsem asi nějaká vadná.

Nejvíc mě ale zarazilo, když mi dnes kamarádka, dost dobrá kamarádka, napsala, jak je v háji. Ona má totiž vztah na dálku s jedním klukem, teda už nemá. Ten kluk je strašný zbabělec a ignorant, nechápu, jak s ním mohla být. Jsem jí minimálně třicetkrát říkala, ať ho pošle někam. Ale dnes! Dnes mi psala, jak je v háji, protože on poslal někam ji. Teda ne tak úplně, on si ji prostě zbaběle odebral z přátel a řekl jí, ať si dělá, co chce. To jsou ty problémy se vztahem na dálku. Nemůžete si s dotyčným pohovořit jen tak, protože byste museli jet bůhví kolik kilometrů. Tak jsem se ji snažila uklidnit a nadávala jsem, jaký je to zbabělec a idiot a že si ji stejně vůbec nezaslouží a že je až příliš hodná. Ona mu totiž ještě chtěla děkovat, že jí pomohl s matikou. To mě úplně dorazilo.

Ale co jsem tím chtěla říct! I když mi vyprávěla všechny ty vztahové blbosti, myslela jsem pořád na tu stužku, a jak se mi po ní stýská. Byla pro mě fakt důležitá. Je mi smutno z toho, že jsem ji tak hloupě ztratila.