Krajkoví z nitek mlčení

Levandule:

Lidské mlčení
je nejkřehčí krajka,
kterou znám zvenku i zevnitř

Nepomůže zrcadlení,
ani křik a výčitky

Krajka z nejlehčích vláken
neunáší ani vánek
netrpělivosti či nedůvěry

Nitkoví mlčení
smíš prohřát
jen jiskřičkami svých očí,
teplem objetí
a těmi nejjemnějšími slůvky
lásky

Vše ostatní
je předem určeno
k zániku
ke zpopelnění
k prodloužení mlčení
v nekonečnou šňůru uzlíků

Lidské mlčení
- rašelina
budoucích vzácných květů a vůní

Vydrž…
————————————————-

G.P.:

Když

Když se
k mlčícím ústům
přidá stažené obočí
a
vráska mezi ním
***
A když se v očích
objeví výraz
vyděšené laně
a
náznak slzí
***
A když právě uplynul
čas
nečas
hloupých setkání
a
ještě hloupějších řečí
***
Je tak těžké
vydržet
a nepodlehnout
nejistotě…
————————————————-

Levandule:

Nejistota
na plamenu naší lásky?

Ne, to opravdu ne!

Jen unavený knot
polyká své horké slzy
a z okraje svíčky
si udělal břehy
pro odpočinek…

A z kouře myšlenek
uháčkoval krajku
lehčí než pavučinu
křehčí než lidský pohled očí
pevnou jak smutek nesmutek
prázdnoty, čekání, bolesti…

Nejistota je jen zdánlivá,
stejně jako
neútěk z deprese

protože

já pro Tebe
proteču každým vzorkem krajky uzavření
zpět do Tvé náruče
————————————————-

G.P.:

Stačí pár slov

Stačí pár slov
a pohledů
a
všechno
tvé
mlčení
odnesl
průvan
do
země
jménem
zapomnění…

Stačí pár slov
a úsměvů
a
všechno
tvé
mlčení
odnesl
průvan
do
země
jménem
minulost…
————————————————-

Levandule:

Chápu…
mého mlčení máš již dost…

… Tak k Tobě protékám
krajkovím duhovky
(nechci, aby náznaky slzely…)

A na naší střídačce
cestou k počítači
pro náš rozhovor v básni,
Ti svými rty, které stále mlčí,
dávám letmý úsměv na tvář

Mé rty stále mlčí…
Ale naše srdce si našla
vlastní formu komunikace
(protože lidství nás omezuje
svým strachem a nejistotou)

Povídáme si spolu
své pocity

básní

A proč ne?
Vždyť jsme básníci…

Zrodili jsme se
pro vzájemné psaní básní
do našich srdcí
————————————————-

***
G.P.:

Chvíle

Chvíli nahoře
a chvíli mlčící,
chvíli zase dole…
A za chvíli je tu
zas upovídaná,
moje Levandule…

***