Na schodech do Tebe

Branwen1:
Jsou v nás..
a našlapují zlehka
na kočičích tlapkách
a v doteku peří
Sny ..obláčky z mlhy..
věc neskutečně křehká
Ale jsou v nás pořád
Věřím..i ty věříš

Zamilovaná do nezamilované doby:
Levandulko.. jsi moc hodná.. a nejsi mi vzdálená, víš.. nikdo z literu nikdy nebyl... A mohla bych jmenovat.. ale nebudu.. kdo.. ví.. abych neurazila I já Tě mám ráda.. ale já si od Tebe nezasloužím vůbec nic.. víš.. vůbec nic.. ani.. tu letmou pusu na to jsi až moc hodná.. a já. já jsem.. jiná.. víš.. nechci tě sebou nakazit..

Marcella:
... zdá se nám sen
... nehmotný podobný emocem
... zdá se nám sen
... jílovitý jako pel ... však propustné jsou až k paměti ...

malíček:
Dneska ráno jsem čuměl do zrcadla a žádný růžový obláčky. Jen neznámej zmačkanej ksicht. Oplácanej jak Zeď nářků. Co s tím Levandulko???

smudlinek:
Hele Věruško, tady přestává sranda – kde pořád bereš takový slovní nápady?! Nikdy jsem nenosil klobouk, ale kvůli tobě si ho koupím a pak jej smeknu.

Koprtinka:
Jen mě mate, to zařazení básničky.

Levandule:
Koprtinko, šmankote, děkuju! To byl nějaký omyl! Netušila jsem, že jsem to šoupla do vlasteneckých básní... ;-D Šmudlínku, Tys můj věrný pochlebovač, viď? Díky... Malíčku, no přece žehličku, kup si žehličku... úsměvů ) Díky všem, zlatíčka

Koprtinka:
Já byh to přeci jen zařadila. Jenže kam zařadit své sny?

Siorak:
Otevřít pěsti v duši a naplnit lahve.
Proč to musíme dělat právě naopak?

Favi:
království za obláčky...

Lota:
Však vím,že umíš.

Zamilovaná do nezamilované doby:
.. měla bys tam mít mailíka.. takového výstižného.. levandulko

s.e.n:
Sny to je jako touha.Sníme,nebo toužíme po něčem a to je to nejkrásnější. Když se splní,tak nám ta touha a sny zmizí a tyto pocity najednou chybí.
Snad jsem to nezamotala.

G.P.:
Vidíš jen
svoje Nike tenisky,
propisku Parker v ruce... Mimochodem – tenisky mám Fila

JardaCH:
... tenisky ... netenisky ... šlapej dál vzhůru po schodech ...
... věk sem netahejte ... AGE ...

Konec konců:
Ty růžové obláčky ... to mi také něco připomnělo.

bobi bobie:
Levandulko -ještě nazouvám „botasky“, ale bude doba kdy je pověsím na hřebík a pak budou jenom ty sny.Do zrcadla se nedívám i když se holím, ale myšlenky jak se houpat na obláčku a do hloubek propadat mě neopouštějí.Ahojky a díky Bobi

Favi:
Ahoj Levandule...Dnes odcházím...Jsem strašně rád, že jsem vás poznal...Obvzláště pak určité lidi...A mezi ně patříš i ty...Jsi vyjímečná žena...Pamatuj si to!!!! Prostě neunesu dál rozebírání mého života... To , že jsem děvkař atd...no co.. i kdyby...nikomu po tom nic není....ve foru mi puberťačky vyčítaly, že mám dceru...to je opravdu k pousmání... Jakoby básníci nemohli mít děti... vyčítají mi můj život, který tu byl dřív než oni...ony... Tak jestli jsem teda vinen..tak jsem rád...!!! Protože moje dcera, je mi vším....To je jediný důvod, proč ještě žiju...miluju ji!!! A nikdo mi je nevezme... Jednou se vrátím...vím to... třeba kvůli Tobě... A lidem s velkým L.... Měj se krásně...snad někdy...Tvůj David...