učit se mít v lásce sebe sama je jeden z mých nejtěžších úkolů...

když láska v srdci umírá...

není nad pořádnou depku, když se na tebou zavírá voda...

není smích jako smích

vzpomínka na mizerné roky – chronický únavový syndrom – není to výmysl, tahle pitomá nemoc fakt existuje, leckdy nepohnete únavou ani rukou, natož vstát z postele a starat se o děti – a přesto vás komise hodnotí jako schopného práce...

Má víra prodělala velký vývoj, stejně jako já. Ráda potkávám lidi, kteří mě mohou v jakémkoliv směru obohatit... jen, prosím, nestrkejte mě do žádné škatulky! Jsem totiž věřící a naštěstí SVOBODNÁ!!!

)

Láska, život, zklamání, srandovní – asi všechno dohromady

První osamělé vánoce – to člověka sebere

láska a peníze (...v manželství)

Cože se máme ve svých příbězích naučit? A jak je opustit a žít jiné? Jak rozum obejít, co srdci poručit, když život proti nám plyne? (...srdce na hraně mezi přátelstvím a láskou...)

ráno v metru...

když prší...

... z doby po rozvodu, po dalším rozchodu a se svou věčnou touhou po lásce i milování...

moudrost Pana Herce Miroslava Moravce mě bude doprovázet celý život... PS: doporučuji knihy p. Fulghuma

Je to o té zdi na pražské Kampě, kam jsme chodívali psát své prvotiny a stesky a touhy..., ale vlastně je to o mé veliké lásce – mé první ženě Lence...

Tvrdím o sobě, že jsem ateista, ale ... ?

Tato báseň časem prodělala svůj přerod v píseň, tzn. i lepší formu, ale uvádím ji v původním znění, protože je pro mě emočně důležitá /předrozvodové období/

Trošku symbolicky zařazuji tuto báseň ve svůj první den na tomto servru – vycházím ze svého šuplíku se strachem, zda má dílka najdou své místo ve světě těchto úžasných stránek psaných srdcem tolika lidí...

..pro Cecil (aby vydržela ))