Světlo v černém sametu
učit se mít v lásce sebe sama je jeden z mých nejtěžších úkolů...
» autorka: Levandule |
Ležím uprostřed květu
ze sametových lístků tmy
a snažím se říct světu
za chlupatými zdmi
své kůže,
že jsem člověk světla,
který může,
může zářit.
Ležím uprostřed noci,
hladím se na srdci,
mysli i v bocích,
hojím se před sebou samou,
vidím se, jaká jsem,
vidím se úplně nahou,
vidím, že jsem sen
svých lepších kroků.
Jsem sen, sen, sen
své sametové noci,
jsem světla den,
který má v moci
své paprsky,
svá slova,
své skutky.
Jsem světlo...
ze sametových lístků tmy
a snažím se říct světu
za chlupatými zdmi
své kůže,
že jsem člověk světla,
který může,
může zářit.
Ležím uprostřed noci,
hladím se na srdci,
mysli i v bocích,
hojím se před sebou samou,
vidím se, jaká jsem,
vidím se úplně nahou,
vidím, že jsem sen
svých lepších kroků.
Jsem sen, sen, sen
své sametové noci,
jsem světla den,
který má v moci
své paprsky,
svá slova,
své skutky.
Jsem světlo...
» 05.09.2006
» komentářů: 4
» 05.09.2006 - 07:59
G.P.:
Jsi
Jsi
» 05.09.2006 - 10:58
Sawati:
Pěkné,hezká myšlenka.Už se těším,až tě poznám
Pěkné,hezká myšlenka.Už se těším,až tě poznám
» 05.09.2006 - 17:36
Trdlo:
moc moc hezká, i když občas ten gramatickej rým propleskne, ale tady to moc neva, hezká forma
moc moc hezká, i když občas ten gramatickej rým propleskne, ale tady to moc neva, hezká forma
» 11.09.2006 - 17:29
Konec konců:
pěkná, má cosi do sebe ...
pěkná, má cosi do sebe ...
Předchozí: U zhasnuté svíčky | Následující: ...Ani žena, ani muž... aneb člověk člověku