Materiální rovina

Diskutujeme v materiální rovině,
nic nenechám si od Tebe líbit,
chceš jak had vyklouznout nevinně,
umíš jen slíbit, zranit, slíbit.

Nedůvěrou ke mně se sytíš,
vlastními klamy bez špetky soudnosti,
mému protiútoku se divíš,
svým slovům dáváš příliv volnosti.

Argumentuji Tvými zbraněmi,
vše oblékám do peněz,
i když nesnáším řeči s cenami.
Chce se mi křičet – už s nimi nelez
do kostela mé lásky!

Žádné ticho a souznění,
nedám Ti pokoru za útok,
kopíruji Tvé hmotařské myšlení,
má obrana je Tvůj průtok
slov...

Stále nechceš a nechápeš...
Za pár korun riskuješ rozpad vztahu,
Tvá láska je jedna velká lež.
Já nebudu čekat u vrat Tvého hradu
nedobytného srdce.

Je to vše Tvůj problém,
ale má bolest a strádání.
Nejsi mé lásky hoden,
a přece se k Tobě uklání,
protože je
bezpodmínečná.

Chce se mi křičet a plakat -
jsi má láska i nepřítel,
chci brát a dávat
sílu do křídel
naší lásky.
Proč ji dusíš?