...jsem já - virtuální realita

... ještě kovům

v prachu

..

...

non eadem sed nonnihil diversa materies est... neboli látka není stejná leč poněkud různá…

...pro básníky se zlatýma očima nevhodná

Snad ji přijmete...

mlčí bolest

... potulkám

..není nahota jako nahota..

o lenošení…leggermente...

neotazníky o poezii mým pohledem. aneb, co je lepší ? Vázat, nevázat ? Já už jinej nebudu. Nejsem ve věku, kdy bych byl tvarovatelný :-DDD Je to o mě, o tobě...Asi o mě .-D

ze sbírky sexoviny

...kdo by ji neznal...

mlčení

... dýchá těžce do tmy... nic nezachrání... jeho svědomí...

neboli otevřená cesta...a nebo ne?...

Tato básnička byla napsána roku 1988 ale trochu pozměněna se hodí na dnešní dobu, tam i tady. O mrtvých jen dobré, ale v zájmu smyslu básně a doby v ní ponechávám jméno tehdejšího politika. Nechci ho nahrazovat někým jiným. K ódě na politiku patří i má ilustrace, kresba draka s titulem Bil'akův drak, který je ve tvaru známého neslušného symbolu kosočtverce, kreskeného tehdy po všech zdech v Praze i jinde, vlevo písmena CC vpravo od čárky CP a s ocasem na jehož konci je pěticípá hvězda. Je to slušná báseň. Slušnému člověku je vše slušné a kdo by v ní viděl jen sprosťárny, je sám sprosŤÁK ! TAK ! Ódu na politiku jsem nedal do žádné sbírky a narazil na ni v mém deníku teprve dnes. Nevím, zdali zná dnešní generace anekdotu o českém komikovi Vlastu Burianovi, který byl údajně zavřen za okupace za jeho sketch, kdy přivedl na jeviště svini s podsvinčaty a prohlásil : „To jsou malá prasata a ten velký, to je jejich Vůdce.“ Když byl propuštěn z vězení, přišel opět na jeviště se sviní a podsvinčaty a prohlásil „ To jsou malé svině se sviní, za kterou sem byl zavřenej !“ Divácfi prý se mohli umlátit smíchy. Šlutina napsal knížku „Prezidentův vězeň“ Byl zavřenej za něco, co nikdy neřekl. Když se tak dívám do deníku na mé básně z dob normalizace, dnes již neaktuální, režim by mne zavřel také. Takhle jsem tady řádil beztrestně a držel hubu, aby za mnou mohli jezdit rodiče. Ti, kdo si ji otevřeli, ti tu možnost neměli a zbytečně si stěžovali ve zdejším tisku. Některé z mých básní jsem uveřejnil však v Národní Politice, kterou emigranti jako já nazývali Záhrobní Politika, vždy pod jiným pseudonymem. Někdy je to zcela zbytečné být hrdinou, člověk stejně nic nezmění, jen uškodí sám sobě a jiným.