zeď
ze sbírky Kristovo noho
» autor: zenge |
Tichá přání
hlavu skloněnou
a rukou hladím kamení
v rozednění
trochu se chvěji v kolenou
mžení
a nebe pod mrakem
zázrakem
už jenom naše bytí.
Nemusí denně svítit
když jako rak jdu pozpátku
povídám pohádku,
který věřím
se ženou s dětmi povečeřím
zametu v duši
a jdu spát
mám to tak rád.
hlavu skloněnou
a rukou hladím kamení
v rozednění
trochu se chvěji v kolenou
mžení
a nebe pod mrakem
zázrakem
už jenom naše bytí.
Nemusí denně svítit
když jako rak jdu pozpátku
povídám pohádku,
který věřím
se ženou s dětmi povečeřím
zametu v duši
a jdu spát
mám to tak rád.
Tipů: 32
» 18.03.13
» komentářů: 13
» čteno: 703(28)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Kristova noho
» 18.03.2013 - 19:06
krizekkk
Klid a mír s námi. ST
» 18.03.2013 - 20:56
1
...
a přicházíme na to
že v meandrech života
a v geometrii vztahů
jsou zakřivenosti
mající svoji váhu
:)
a přicházíme na to
že v meandrech života
a v geometrii vztahů
jsou zakřivenosti
mající svoji váhu
:)
» 20.03.2013 - 23:50
Povečeřím s tou, v níž věřím...
její duši pustím k dveřím.
Cesty k duším? Umetu je
slovy — tuším u Metuje...
její duši pustím k dveřím.
Cesty k duším? Umetu je
slovy — tuším u Metuje...
» 21.03.2013 - 09:41
The Walls of Zengeland. =) Konejšivá. V tom kamení vidím a cítím soumrak, cvrčky, vzpomínky..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Luč | Následující: Jen tak 31