Těla radosti

Přišli jsme o sluch, o hmat, zrak, chuť a čich,
zbyly nám jen prázdné, fascinující duše
a srdce krvácející květinami, které umírají
ve své vlastní kráse a neúměrnosti,

jsme živé hmoty, které tlejí zevnitř,
každý sám a proti všem s každým,
rozevřené náruče ctností a zkaženosti
a volné lásky se svým vlastním já,

chtiví po zatracených citech,
zapomenutých v Řevu ticha,
s žílami, které tepou jedem
z chtíče a marnivosti,

tancujíc valčík snů,
v samotě samotné hudby,
tvoříme vzpomínky na budoucnost,
staženi černými korzety,

opředeni plameny pochopení,
v objetí, které dává smrt,
nazí, hladoví a chtiví
po bezbřehém strachu.