pro jednu usměvavou holku... věnováno

Možná, že si zase vysloužím výtky, že generalizuji a že lidé v sobě mají geny z potomků různých národů. Geny mají jistě vliv na naše vzeření, stavbu těla a jiné fyzické vlastnosti, ale rozhodně ne na mentalitu a národní duši. Ta je dána dílem při narození, dílem výchovou od rodičů, školy, povolání, společnosti a také četbou a osobními zálibami. Nevěřím, že by se našla česká žena, která by si soudně stěžovala, že její ženství uráží výraz "babí léto" a že by se našel advokát, který by tuto žalobu podal u soudu. Ale možná, že jsou podobné výstřelky dnes i v Česku možné. Jak výchova rodičů ovlivňuje dítě, jsem zažil u mého pětiletého synka, který mluvil velmi dobře česky, francouzky a německy. Přišel ze školky a zeptal se : "Táto, proč já jsem nic ?" "Jak to, nic ?", zeptal jsem se. Řekl : "Děti si ve školce se mnou nechtějí hrát, že nejsem Němec." Jestli to není výchova rodičů, tak nevím. To se stalo 33 let po válce. Některé jedince nepoučí ani společné národní utrpení, ba ani osobní.

Vážím si budoucího prezidenta Miloše Zemana. Jsem velice ráda, že má volba byla i volbou většiny lidí. Vážím si, že dokáže říci : " Císař je nahý..." a ať se klidně všichni hlupáci i "chytráci" urazí.....

Prezidentská volba mi tak trochu připomíná volbu Velkého Vonta v Rychlých šípech: Na dotaz „Losnu nebo Mažňáka?“ Mirek Dušín, příliš neznalý důležitosti této volby pro nositele žlutých špendlíků (nikoliv placek), odpověděl: „Ale třeba Bahňáka!“

Veršovaný komentář k výzvě „Obejmi voliče druhé strany“ zveřejněné na http://www.facebook.com/events/272018549592572/ Že do druhého kola prezidenských voleb postoupili kandidáti s čísly volebních lístků 6 a 9, tedy pro mne symbolem Blíženců, je mi sympatické, těším se, až se po volbách spolu opravdu přátelsky, když ne obejmou, tak aspoň pozdraví podáním ruky. Mohlo by to být klidně hned v jejich prvním povolebním veřejném televizním vystoupení...

Pokud vím, nejkrásnější báseň o vlastnostech a chování pravého muže napsal Rudyard Kipling ve své básni "Když" (If) Dnes si pamatuji jen první sloku : Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když podezříván pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví. . . . Četl jsem ji ve svých 16 letech a naučil jsem se ji zpaměti. V roce 1981 jsem si ji přivezl z Anglie, vytištěnou na delším pergamentovém papíře, určeným k pověšení na zeď. Zjistil jsem, že je český překlad věrný a opravdu mistrný. Sekretářka mého šéfa, Australanka Stefanie, která sama psala básně, žadonila tak dlouho, až jsem ji pergamen daroval. Můj sonet není parafráze na tuto báseň. Je můj vlastní, s vlastními slovy. A jak správně poznamenal v noci Špáďa, sonet není mistrný. Nejsem také žádný koryfej české poezie a literatury. BáseŇ jsem nyní našel v češtině na wikipedia. Kdo by si ji chtěl vytisknout nebo jen přečíst, zde je link : http://cs.wikisource.org/wiki/Kdy%C5%BE%E2%80%A6_(Kipling) Je to vskutku skvostná báseň. Napsal ji pro svého 12-letého syna. Bohužel na anglické wikipedia originál neexistuje.

Tohle je duet s autorkou, co sem nechodí. Vlastně už nechodí nikam, a je to velká škoda.

* třináctých

Staré hinduistické náboženství, které dnes upadlo ale přežívá dále ve stoupencích tantry jogy, znalo dva aspekty ženy. Uctívalo v každé ženě bohyni všeho Dobra a Mateřství., nebeskou bohyni Šaktí. Znalo však i druhý její aspekt, zběsilou, vše ničíci, nemilosrdnou a bezcitnou bohyni Kalí. Tuto moudrost začne člověk akceptovat až po dlouhých zkušenostech, na sklonku života. Jedno české příslovi praví : „Kam čert nemůže, tam nastrčí bábu.“ Jsou však ženy-nešťastnice, které v sobě projeví bohyni Kalí v poměrně mladém věku. ;+

Jiný kraj, jiný mrav. Emanuel Lešetínský z Lešetína řekl, bylo to myslím v 18 století : " Národ český opičí má mravy. Cizí přijímá, své zavrhuje." Změnili se Češi od té doby ? Nevím. Ať to posoudí oni sami.

... a nejen jim

Dne 8. února 1837 se Puškin utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy a pozdějším francouzským diplomatem Georgesem d'Anthèsem. Ten byl rychlejší a střelil Puškina do břicha. V hrozných bolestech byl odvezen domů, kde prohlásil carův osobní lékař Puškinův stav za beznadějný. Zemřel o dva dny později.

Fenomén ohně

trocha (šp)rýmů z mého pohledu

Koonečně jsem dokázala něco co bylo potřeba už dlouho. Dokázala jsem se osvobodit od lidí co jsou většině z nás k srdci nejblíže.

Napsáno dne 180710