Na pouti

po mých kolenou zůstává

červená kolejnice

bez pražců



na cestě od zastavení k zastavení

míjím houfy zvědavců

a igelitky číhající na kořist



ta klobása se nedá jíst

zní rozhřešení z úst kulaté dámy



Pán Bůh s námi

šeptají moje rty do kapek potu

a záda hrbí se pod tíhou přítomnosti



hromady zbytků mlsné vosy hostí

na plachtě za střelnicí počítá se tržba

a zaprášení poníci už bez dětí

se těší

že zas půjdou chvíli rovně



moje modlitba

zní chvílemi už nespisovně

když po červených kolejích

dojíždím až k cíli



i letos konala se pouť



a všichni na ní byli...