Jak jsem sestřelil Exupéryho

:: ::

„Bylo mi tenkrát pětadvacet,
psala se léta čtyřicátá.
To já ukončil poslední let
geniálního literáta.“

Nad mořem u jižní Francie
kovoví ptáci se prohání.
Truchlivo Malému princi je,
když slyší od hlavní štěkání.

Plameny stoupají v dešti střel,
vrtulí zlatý had jed svůj cedí.
„Věřte mi, nikdy bych nestřílel,
kdybych byl věděl, kdo vpředu sedí.“

Malý princ utichá v moři vzlyků,
zalévá růži svou slzí džbery,
když do vln chladného Atlantiku
pomalu klesá Saint-Exupéry.

„Tehdy však po poslední střele
slyšel jsem jen, jak motor sténá
letadlu mého Nepřítele;
ve válce nemají lidé jména.“

::

http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-23364960
http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-23633160

:: ::