Líbilo se

René Vulkán:
půjdem na ně
nesmíme být měký
Mokelem Mhembe
prej zastaví tok řeky

:-)

sailorr:
Vo to hlavně...Když vono se po ránu vždycky tak uleví :)
a.j.

Lilith:
Ráda se na měsíc dívám a vždy při úplňku vyslovím nějaké to přání... a když svítí do postele, toť nádhera :-)
ST

Lilith:
Trochu si poplakat, to uleví... a kolínko ať se brzy uzdraví... :-)
ST

Liška76:
Ty určitě čaSTo nepláčeš, dle vtipného nádechu v řádcích tě jen tak něco nepoloží:))Ať nebolí posílám chladivý větřík od polí a´t pofouká bebínka uzdravte se kolínka:))

Liška76:
jak kapky vodopádu vytrvale buší
STejně tak ty zatneš zuby půjdeš dál
to ty víš a snad každý z nás tuší:)
Nádherně vypsané city!

Liška76:
a s malým princem liška věrná
ta ceSTa vesmírná nedozírná
stopnem si možná kometu
však podle trajektorie doletu:))
Liška se ti klaní nádherné to psaní!!!!

jc senior:
Přidávám komentář až dnes, komentář k příběhu, jaký v různých variantách poznal skoro každý. Slova, která nebyla ve správné chvíli vyslovena, setkání, která přišla opožděně. Zůstává však pocit, že byl někdo, kdo měl rád, s kým bylo možno (snad) šťastně žít ale s kým jsme se minuli.
*

jc senior:
emoce (nejen) živočišného opojení v NEmatoucím tichu korálů!
*

Lilith:
matousekKkrejca: Když je nám dobře s lidičkama okolo nás, je na světě hned líp... :-)
Děkuju

René Vulkán:
Ahoj

objednávám jeden kus, barva - jakákoliv

jméno - René Vulkán

kasparoza:
Přání je slovem myšlenky,
a na touze dobili jsme svět,
láska těžko hříchu neodolá,
pak touhu a hřích si jen pro zábavu změř ...

René Vulkán:
Ptáci se podobali
asi dešti
a stejně tak záhadně voněli po konvalinkách
ve slatinách se objevil kůň
s bílou ohlávkou nevěst
a vinopalné tváře hořely .... obrazo - tvorné, světo - borné

je celibát líbat celý
nebo cely
je líbat i bát se?
libě... myšlení - hodné

každé zvíře prý je z masa
a proto mám tak animální duši
i když si tiše zpívám .... vy - ústění vý - borné

a co Vy? ... ále jó, díky za optání

la loba:
I já žiji cele
V libém celibátu
Z masa a kůže
Směle
Sdírám si patu
Jak slavík
A růže
Nepomůže
Animální
Ani málo
Ani moc
Cela srdce
Zeje

básněnka:
a vobčas umírá ti duše
a pak jsi stejně sám

asi kmán
a poté
než opravdu odnesou tě ďábli
se zas vracíš
do té krásy...za zády bouří

básněnka:
možná už rady a pomoci není
zbloudilí ptáci...duše k vykoupení...

básněnka:
to se stává
že láska valem dává
jen ...snažit se musí muž i žena
vše chtít spravit... než vezmou nohy na ramena...?

Guanti Rosi:
Moc se mi líbí. Hlavně ta první sloka. Přiměla mě se zamyslet nad mými třískami. I kdyby se slepily, mohl by to být ještě stejný les? Možná i mohl, jenže já už nejsem tou, co dřív. Mému dnešnímu já by ten les už tak neseděl. Někde jsem ztratila ty růžový brejle, přes které jsem se tehdy rozhlížela. Koukám očima a ty mi ukazují mnohem víc barev. ST :O)

Mbonita:
smutek ve smutku oděný...
bolest je stigma i znamení..
slza kanoucí na cestou ukončenou
v tu chvíli je jedno jsi-li mužem či ženou

básněnka:
Je v miniaturách a přesto je tak velká svojí vírou, tak tedy milá lištičko, též věřím, neb bez víry by to žití za nic nestálo...