v údolí dokonalé průzračnosti...

na ženu s malým nosánkem
zvládala pohled spatra neobyčejně dobře...

kráčel jsem džunglí
poháněn vpřed pohledem
na její rozkošné pozadí
ale vzápětí zmizela
a hezký zadeček s ní

přešlapoval jsem zmateně na místě
co také jiného když jste v absolutní tmě
a navíc temně zelené
vtom jsem ucítil její dotek na ruce

pojďte za mnou řekla

vždyť vás nevidím

chytněte mne za ruku poradila

natáhl jsem se po ní

to není moje ruka pane zavrčela

omluvil jsem se
a když jsem uchopil co jsem uchopit měl
prošli jsme branou náhle zbytnělého chrámu
a dál jakousi klikatou chodbou

po neustálém narážení do stěn
a do Malakiri
která byla sice měkčí než skála
ale o nic méně přátelštější
jsme nakonec vylezli na světlo
co vás šlehne do očí

to údolí mělo těžko srovnání
bylo poměrně malé
ale oproti jiným bylo plné drahocenností
tuhle se zem zablyštila
támhle zas došková střecha
pokrytá zlatem
a jako bonus skupinka zrzavých dívek
ověšená drahokamy
/pouze drahokamy/

Malakiri se s nimi dala do brebentění

já jen tak mlsně postával
jako obojek kolem chutného krčku věčnosti
projíždělo mnou vzrušení
vyvolávající šílenství
zmatek narůstal
aby vzápětí utichl
a stejně tak zmizel i můj poťouchlý výraz
jako kropicí vůz v ulicích Bangladéše
to když Malakiri se vrátila zpět

odvedu vás k našemu bohovi
kde mu vysvětlíte ten rozbitý amulet
a běda vám! jestli bude zklamán

byl to bělovlasý kmet bodré povahy
neměl mnoho zubů
v podstatě se to dalo nazvat dentální Stonehenge
ale přesto se široce usmíval tak
že by jistě přilákal pozornost druidů
chtěl jsem mu pohovořit o té nehodě s amuletem
ale jen mávl rukou a povídá
já jen doufal že Malakiri přivede nějakého muže
víte jaké to je hovořit jen s ženami?
jsme tu již dlouho
jak to vypadá tam venku?

mno vyhráli jsme válku
která zamezila všem dalším válkám

koho to zajímá
povězte mi radši kdo vyhrál gambrinus ligu
a jak dopadla Velká Pardubická?

to mne lehce překvapilo
když mne dvě zrzky probraly kbelíkem
plným zlatých mincí
zmohl jsem se nejdřív jen že Plzeň
a Váňa upadl pár set metrů před cílem
ale pak jsme si ještě dlouho povídali
popíjeli ovocné koktejly
vylepšené kapkou alkoholu
na zahubení mikrobů
a vyprávěli veselé historky

mimochodem víte k čemu skutečně sloužily pyramidy?
na napichování vajec při božslé snídani
Stalin byl profesí kadeřník
Trojský kůň byla vlastně kráva
a Richard Lví srdce měl ten sval
díky infarktu jen z prasete

když pak stařík již začínal klimbat
dovolil jsem Malakiri
aby mne odvedla do své chýše
kde jsem soustředil pozornost
mezi ni a problém
jak se svléknout
a než vyšlo slunce
vyřešili jsme postupně obojí

následující dny jsme trávili zpěvem
a napodobováním života a skutků svatých
se zvláštním přihlédnutím
k plození potomků

nejspíš si myslíte že jsem tam zůstal
tři vydatná jídla denně
pěkné počasí
víc žen než dokážu zvládnout
žádné zvedání těžkých předmětů
no ale znáte to
když vás začne pálit dobré bydlo
a dovolené nemáte nazbyt
tak jsem se rozloučil
předal ještě dárek pro Boha co se mu tak líbil
/byl to klasický nafukovací klavír/
a s tornou diamantů se vydal za dalším dobrodružstvím...