Líbilo se

básněnka:
jako koule v kulečníku... koulejí se tvoje slova...smekám opět milý pane , dávám ST znova

Špáďa:
jc senior:
Při cvičení vždycky hekám,
o hlas nemám obavy,
lépe jdou hned dolů deka,
ženu to víc pobaví…

Špáďa:
zenge:
Muž má hroty chlupatý,
nemá ďolík slasti,
ruce má jak lopaty…
          Tobě chlape chrastí!

Špáďa:
severanka:
Nerad muži, natož ženě
veřejně tu radím!
Já však cvičím 3krát denně —
tím si tělo mladím…!

Špáďa:
ttragelaf:
Doufám, že máš náboj slepý...
Či ze sexu snad ti lepí!? {|;-))

Špáďa:
Jan Maren:
Díky Jene!
Ať se žene
všemi údy,
jen to chtěné!

jc senior:
ztiš se, ztiš se stínu mechu
v černobílém peří strak
neznabožsky pro potěchu
do skořápky skryj svůj zrak
*

G.P.:
I barbar má právo
na trochu vzrušení,
ani křik tvého stínu
na tom nic nezmění...
;-)

Slávka:
Jani, Ty opravdu umíš psát poesii. Zkusila jsi někdy přesahy? Myslím, že by Ti též slušely a bylo by zajímavé je číst od Tebe*

Liška76:
Za temna vSTanu, bryndat nebudu
hlasem srdce svrhnu vládu
hanbou a egem okouzlím porotu
za dobré chování amina s medem:))

AnonymMně se ta miniatura líbí, i když některá slova způsobila, že po přečtení mne první myšlenky zavedly do nejtemnější doby novodobé lidské historie - do doby německých vyhlazovacích táborů.
I tam měla láska své místo, přestože k jejímu naplnění bylo strašně málo času... Přál bych si, aby alespoň ty duše zůstaly navždy spolu, když lidem to nebylo dopřáno.

Těm dnešním duším, včetně jejich tělesných schránek, lze jen popřát šťastnou volbu při hledání a nalezení duše spřízněné.

severanka:
Vím jak konce bolí,
sypané jsou solí
a pořád to někomu nestačí...
Však zem dál stejně se otáčí!
Dál roste v lidech bodláčí...
Jen v nás zůstává bolestná
vzpomínka
jak chudá pocestná
co má svěšená ramínka!

ST

Špáďa:
Růžový sad?
Óóó, co kroků jsem v něm nachodil!

Jako kdybych byl listonošem.
Zřel růže s květy nebo bez!
Capartík… s láskami… dětmi prošen,
abych je utočil kolotočem
a vedle trhal ženě bez…

    *  *  *  *  *

Že daleko mám k důchodu,
chystám se v duchu do chodu
— smutky ať letí dozadu! —
opět se vypravím do sadu…!

Špáďa:
Znovu se slovo stane tělem!
Kdo dává sem ty verše skvělé!?
Dnes skryté v básni vlasů prosté...
Řekněte paní, vážně, kdo jste?

Vy zdáte se jen virtuální!
Přitom jste hybrid žití, snů,
v němž chtěl bych létat, byl tu dál s ním,
do doby té, než pohasnu.

Špáďa:
Ten tátův azbukový,
sic dávno není nový (r.v. 1956),
dál tiká z jeho stolku…
A ráno? — Tančí polku!

severanka:
...mám budík tikací
ještě z dob protekce!
Žádná na zeď projekce
jen tik a tak...:-)
ST

labuť:
vavaoko: Děkuju, je mi dobře, to jen má mysl tvoří taková depresa a nevím proč...

la loba:
Našla jsem včera na smeťáku
budík co tikal
a čas ten se ho
snad ani
nedotýkal
po léta letoucí
to jeho srdce
tlukoucí
s nápisem na ciferníku
co je dnes
trochu matoucí...
Ps.Našla jsem ho včera a fakt funguje a je ruskej:-)))

jantar:
pilník ten marně brousí obnažený čas

skvělý verš ST

severanka:
...snad rozsvítí duši pár slunečních paprsků!
ST