otisky prstů větru…

procházím se po větru
směrem ke slunci
po pláži se ke mně vine písek
ve zvlněných stuhách
a zvláštně se třpytí

ignoruji barvy
záři
i podivně průsvitnou vodu
chci něco jiného
písek se změnil v zebru
chci aby mi foukal mezi prsty
ten vítr
co ji vytvářel

zapadá slunce
vane chladný vítr
tiskneme se s Iktome
k sobě
homo sapiens
odrůdy choulivé

povídáme si
nějaké legrační věci
sdílíme přeludy
ze zebry se stává průlez
jeden svět prolíná do druhého
smějeme se tomu
jak propadáme otvorem
a pak se vrátíme
choulení pomáhá
vlny energie prochází páteří
chvění a evokace
primární touhy
tepla a útěchy
silnější než sex
které uspokojujeme
tak vzácně

to je naše odpověď
na ten chlad nekonečna vesmíru